Přeskočit menu

Grammar

Psaní velkých písmen

Psaní mnohých slov a slovních spojení je dáno dlouholetou tradicí (např. s velkým písmenem se píšou obyvatelská jména: Čech, Moravan, Francouz, Ostravan, s malým označení příslušníků politických stran: lidovec, občanský demokrat). Je třeba si uvědomit, že každý jazyk má své zásady psaní velkých písmen, proto se při překladech cizojazyčných textů nelze řídit podobou ve výchozím jazyce, ale pravidly platnými pro češtinu (angl. European Union, česky Evropská unie; angl. European Economic Community, česky Evropské hospodářské společenství).

Psaní velkých písmen patří k nejtěžším pravopisným oblastem, neboť neexistuje pouze jedna pravopisná zásada, jak vlastní jména psát: jinak se např. píšou názvy ulic/náměstí/nábřeží/tříd/mostů/sadů (ulice/náměstí/nábřeží/třída/sady Míru) a jinak sídlišť (Sídliště Míru – zde jde o název patřící k pojmenováním městských částí, pro něž platí jiná pravidla.

Při rozhodování, zda napsat u daného slova nebo slovního spojení velké, nebo malé písmeno, se v češtině bohužel často neobejdeme bez věcných znalostí. U jednoslovných výrazů musíme např. vědět, zda se mluví o židech (stejně jako o křesťanech neboli o příslušnících jistého náboženského vyznání), nebo o Židech (stejně jako o Němcích, Češích neboli o příslušnících národa). Pokud jde o víceslovné názvy, je třeba vědět, zda jde o oficiální název, nebo ne, např. Ostravská univerzita (jde o oficiální název) × brněnská univerzita (oficiální název je Masarykova univerzita); co dané spojení označuje: Černý most = vlastní název mostu, Černý Most = vlastní název městské části, která v okolí Černého mostu vznikla a byla podle něj i pojmenována; zda je přídavné jméno součástí zeměpisného jména, např. Severní Amerika, nebo ne, např. severní Evropa.

Velká písmena lze v češtině zvolit i pro vyjádření úcty (např. Vy, Váš v korespondenci, Bůh v náboženských textech). Pro češtinu, na rozdíl třeba od angličtiny, však není charakteristické, aby se velká písmena psala na začátku výrazů, které chceme zdůraznit. V takovém případě volíme jiný typ písma.

Z některých vlastních jmen se při užití v přeneseném významu stávají jména obecná, např. to byla havaj, ten je učiněný harpagon.

Ve víceslovných názvech se píše velké písmeno většinou pouze u prvního slova: Orlické hory, Severní ledový oceán, Blízký východ, Spojené státy americké, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, České vysoké učení technické, Komerční banka, Listina základních práv a svobod, Prodaná nevěsta. Pro psaní velkých písmen u dalších (všech nebo jen některých) slov víceslovných názvů musí být nějaký důvod, např. Julské Alpy, Severní Amerika, Nové Město, Kostelec u Křížků, Divadlo Komedie.

Žádný seznam všech oficiálních vlastních jmen nemůže existovat. U jmen, u nichž je způsob psaní závislý na věcných znalostech, se můžeme pouze opírat o encyklopedie, geografické slovníky a některé další, speciální příručky.

Souhrnná pravidla psaní velkých písmen:

  1. Jednoslovná vlastní jména píšeme s velkým počátečním písmenem:
    Evropa, Afrika, Petr, Marie, Brno, Praha, Norsko
  2. Víceslovná vlastní jména píšeme zpravidla s velkým počátečním písmenem u prvního slova:
    Středozemní moře, Suezský průplav, Liga mistrů, Lidové noviny, Pravidla českého pravopisu
  3. Pokud je součástí víceslovného názvu vlastní jméno, píšeme ho s velkým písmenem:
    Vysoké Tatry, Univerzita Palackého
  4. Ve víceslovných vlastních jménech obydlených oblastí píšeme kromě předložek všechna písmena velká:
    Nové Město na Moravě, Hradec Králové, Kutná Hora
  5. Pokud je před víceslovným názvem obecné jméno druhové, píšeme ho s malým písmenem:
    Nové Město na Moravě, Hradec Králové, Kutná Hora
  6. Začíná-li vlastní jméno předložkou, píšeme s velkým písmenem předložku i název za ní:
    sídliště Stodůlky, třída Kapitána Jaroše, kino Dukla
Nahoru