Přeskočit menu

Grammar

Pády

Nominativ (první pád). Použití nominativu

Nominativ je základní tvar substantiva. Ve větě se nominativem vyjadřuje

  • podmět, například Student je ve škole.
  • větný člen, který se s podmětem shoduje, například Otec je manažer.

Nominativ singuláru

Najdete zde.

Zjednodušená pravidla pro nominativ plurálu

Najdete zde.

Nominativ plurálu

Najdete zde.

Genitiv (druhý pád). Použití genitivu

Genitiv se používá:

  • k vyjádření vlastnictví (= že něco je něčí) nebo autorství
  • k vyjádření partitivního významu
    • po slovech vyjadřujících část, míru nebo váhu (trochu, kousek, čtvrt, půl,...)
    • po slovech vyjadřujících množství (trochu, moc, hodně, málo, dost, míň, víc, většina...)
    • po číslovkách 5 a výše (pouze genitiv plurálu)
  • po některých slovesech a slovesech s prepozicemi
    bát se, mít strach z, ptát se/zeptat se, účastnit se/zúčastnit se, všímat si/všimnout si
  • po těchto prepozicích
    bez, během, blízko, do, kolem, kromě, místo, od/ode, podle, u, uprostřed, vedle, z/ze
  • v datu (Je dvacátého května.)

Pozorujte použití genitivu v odborném textu:
Provedeme vyšetření jater a plic.
Anamnéza u onkologických a hematologických onemocnění.
V rodinné anamnéze se ptáme na výskyt krevních nebo nádorových onemocnění u rodičů a sourozenců.
Pohledem si všímáme dýchacích exkurzí.
Projevy peritoneálního dráždění jsou přítomny i v případech peritonitidy jiného původu.
V praxi je důležité odlišit od šelestů organického původu tzv. benigní šelesty.
Vyšetření krevního obrazu se provádí z obvodové krve.

Genitiv singuláru

Najdete zde.

Genitiv plurálu

Najdete zde.

Dativ (třetí pád). Použití dativu

Dativ se používá:

  • po některých slovesech k vyjádření nepřímého předmětu (objektu)
    dávat/dát, doporučovat/doporučit, krást/ukrást, kupovat/koupit, posílat/poslat, psát/napsat, půjčovat/půjčit, říkat/říct, telefonovat/zatelefonovat, volat/zavolat, vyřizovat/vyřídit, vysvětlovat/vysvětlit
  • po některých slovesech a adjektivech k vyjádření předmětu (objektu)
    být podobný, děkovat/poděkovat, pomáhat/pomoct, rozumět/porozumět
  • po těchto prepozicích
    díky, k/ke kvůli, naproti, proti
  • v objektových konstrukcích se slovesy
    být ... let; být dobře, špatně; být teplo, zima; hodit se; chutnat; chybět; líbit se; slušet; vadit

Pozorujte použití dativu v odborném textu:
Ke kvalifikaci dušnosti jsou používána různá kritéria.
Při změnách velikosti jater dochází k posunu jejich dolní hranice.
Na základě nejrůznějších vyšetření lékař dospěje k definitivní diagnóze.
Současná kardiologie má k dispozici velké množství vyšetřovacích metod.
Kardiochirurg se věnuje operačnímu řešení nemocí srdce a velkých cév.
K přenosu infekce může dojít i při běžných onemocněních dýchacích cest.
Pacient není vzhledem ke svému zdravotnímu stavu soběstačný.

Dativ singuláru

Najdete zde.

Dativ plurálu

Najdete zde.

Akuzativ (čtvrtý pád). Použití akuzativu

Akuzativ se používá:

  • po některých slovesech k vyjádření přímého předmětu (objektu)
    dávat si/dát si, mít, chtít, mít rád, hledat, jíst/sníst, kupovat/koupit, pít/vypít, potřebovat, používat/použít, studovat, vidět/uvidět, pamatovat (si)/zapamatovat (si), zapomínat/zapomenout
  • po některých slovesech s prepozicemi na, o a za k vyjádření předmětu (objektu)
    být zvyklý na, čekat/počkat na, dívat se/podívat se na, mít chuť na, těšit se na, zapomínat/zapomenout na, zlobit se/rozzlobit se na, bát se o P, prosit/poprosit o, starat se/postarat se o, zajímat se o, žádat/požádat o, děkovat/poděkovat za, utrácet/utratit za
  • po těchto prepozicích
    mezi, na, nad, pod, pro, před, v/ve, za
    Prepozice na a v/ve se používají také s lokálem.
    Prepozice nad, pod, před, za a mezi se používají také s instrumentálem.
  • v objektových konstrukcích se slovesy
    bavit, bolet, těšit, zajímat
  • k vyjádření času (každou středu, příští sobotu, minulý týden...)

Pozorujte použití akuzativu v odborném textu:
Lékař přebíral veškerou odpovědnost za léčbu.
Patologické rezistence vyžadují bližší charakteristiku.
Moderní zobrazovací metody se opírají o stále dokonalejší zobrazovací techniky.
Biopsie lze rozdělit na cílené a slepé.
Na základě symptomů popsaných pacientem může lékař stanovit symptomatickou diagnózu.
V osobní anamnéze se ptáme na dětská onemocnění.
U žen se zajímáme o gynekologické obtíže.
Laboratorní biochemická vyšetření umožňují vyloučit nebo potvrdit diagnostickou úvahu.
Nemocný přes náležité vysvětlení odmítá potřebnou péči.
Endoskopie patří mezi nejdůležitější vyšetřovací metody.

Akuzativ singuláru

Najdete zde.

Zjednodušená pravidla pro akuzativ plurálu

Najdete zde.

Akuzativ plurálu

Najdete zde.

Vokativ (pátý pád). Použití vokativu

Vokativ se používá k oslovování.
Adam – Adame! Eva – Evo!

Příjmení ve vokativu

Příjmení obvykle používáme ve spojení s výrazy pan, paní nebo slečna.
pan Novák – pane Nováku! (v běžně mluveném jazyce pane Novák!)
paní Nováková – paní Nováková!
slečna Nováková – slečno Nováková!

Další oslovení ve vokativu

Pro oslovení neznámých lidí používáme výrazy:
pan – pane!
paní – paní!
slečna – slečno!

Méně formální, zdvořilé oslovení: mladá paní – mladá paní!

Tituly ve vokativu

Tituly používáme vždycky se slovy pan nebo paní. Například:
pan doktor – pane doktore!
pan profesor – pane profesore!
pan inženýr – pane inženýre!
paní doktorka – paní doktorko!
paní profesorka – paní profesorko!
paní inženýrka – paní inženýrko!

Vokativ singuláru

Najdete zde.

Vokativ plurálu

Najdete zde.

Lokál (šestý pád). Použití lokálu

Lokál se vždycky používá s prepozicí. Používá se:

  • po některých slovesech s prepozicemi o a na
    bavit se/pobavit se o, číst (si)/přečíst (si) o, mluvit o, myslet si/pomyslet si, povídat (si)/popovídat (si) o, psát o/napsat o, říkat/říct o, slyšet o, vyprávět o, záležet na
  • po prepozicích
    na, v/ve, po, při, o

Prepozice na a v/ve se používají také s akuzativem.

Pozorujte použití lokálu v odborném textu:
Při změnách velikosti jater dochází k posunu jejich dolní hranice.
Intenzita diastolického šelestu je závislá na dýchání.
Intenzita bolesti závisí na individuálně rozdílném prahu vnímání bolestivých podnětů.
V rodinné anamnéze u chorob ledvin pátráme po dně a jiných metabolických onemocněních.
Speciální část knihy pojednává o zvláštnostech anamnézy v jednotlivých podoborech vnitřního lékařství.

Lokál singuláru

Najdete zde.

Zjednodušená pravidla pro lokál singuláru

Najdete zde.

Lokál plurálu

Najdete zde.

Instrumentál (sedmý pád). Použití instrumentálu

Instrumentál se používá:

  • k vyjádření nástroje: Myju si ruce mýdlem.
  • k vyjádření pohybu pomocí dopravního prostředku: Do USA létáme letadlem.
  • k vyjádření pohybu skrz určitou lokalitu: Musíme projít parkem.
  • k vyjádření pohybů těla: Kvadruplegik nemůže hýbat rukama ani nohama.
  • k vyjádření času: Projekt musíme odevzdat začátkem/koncem příštího týdne.
  • po některých slovesech a adjektivech: zabývat se, trpět, být známý, projevovat se, být (zejména v odborném textu)
    Ve výrazu být + profese je možné taky použít sloveso být + nominativ: Byla jsem učitelka. Toto vyjádření je méně formální.
    být spokojený s, být známý
  • po některých slovesech a adjektivech s prepozicí s/se
    chodit s, mít svatbu s, rozcházet se/rozejít se s, rozvádět se/rozvést se s, seznamovat se/seznámit se s, scházet se/sejít se s, souhlasit s
  • po prepozicích mezi, nad, pod, před, s/se, za

Prepozice nad, pod, před, za a mezi se používají také s akuzativem.

Pozorujte použití instrumentálu v odborném textu:
Pohmatem doplňujeme vizuální nálezy.
Nemocného je nutné vybavit propouštěcí zprávou.
Změny mohou být podkladem pro další léčbu.
Aortální stenóza je chlopenní vadou. Roztroušená skleróza je chorobou, která postihuje muže i ženy.
Nemoc se projevuje dušností.
Pacientka trpí častými migrénami.
Stenózu řešíme chirurgicky náhradou aortální chlopně protézou.
Pacient nesouhlasí s navrhovanou léčbou.
Zvracení vzniká podrážděním centra pro zvracení v prodloužené míše.

Instrumentál singuláru

Najdete zde.

Instrumentál plurálu

Najdete zde.

Nepravidelná deklinace v plurálu

Některá substantiva mají v plurálu nepravidelné tvary:

  • jednoslabičná mění kmenové -ů- na -o-: dům → domy, stůl → stoly
  • zakončení na -ec, -ek, -en obvykle v dalších pádech vypouští -e-: dárek → dárky, den → dny, týden → týdny, loket → lokty, nehet → nehty, cizinec → cizinci, palec → palce, bratranec → bratranci
  • některá samostatná substantiva mají změnu v kmeni: přítel → přátele, ruka → ruce, kuře → kuřata, rajče → rajčata, varle → varlata
  • substantivum člověk má v plurálu tvar lidi
  • některá substantiva mění v plurálu nejen kmen, ale také rod: dítě (N)děti (F), oko (N)oči (F), ucho (N)uši (F)

Párové orgány lidského těla (ruce, nohy, oči, uši, ramena, kolena) mají v plurálu navíc tzv. duálové skloňování (více o deklinaci částí těla najdete zde).

Nahoru