Přeskočit menu

Grammar

Souvětí

Souvětí je těsné spojení dvou i více vět ve vyšší větný, významově gramatický celek; tento celek je ohraničen též zvukově (intonace) a graficky.

Souřadné souvětí

Souvětí souřadné obsahuje nejméně dvě věty hlavní (mluvnicky na sobě nezávislé; na počtu vět vedlejších nezáleží), přičemž věty jsou buď spojeny spojkami souřadícími, nebo jsou k sobě přiřazeny beze spojek.

Významové poměry mezi větami hlavními

  1. souvětí slučovací (kopulativní)
    • věty prostě přiřazené, obsahy výpovědi jsou sobě rovné: Byl hezký letní den, svítilo slunce a obloha byla bez mraků.
    • a, i, ani, nebo, či
    • jednak-jednak, jak-tak, hned-hned
  2. souvětí stupňovací (gradační)
    • obsah druhé věty má větší váhu než obsah věty první: Byl nejen dobrý lékař, ale byl i vynikající hudebník.
    • ba, dokonce, ba dokonce, ba i, ale i
    • nejen-ale, nejen-nýbrž i
  3. souvětí odporovací (adverzativní)
    • obsah druhé věty popírá obsah věty první, je s ním v nesouladu nebo ho omezuje: Nemohl jsem sice jít do divadla, ale poslouchal jsem operu na CD.
    • ale, avšak, však, nýbrž, nicméně
    • sice-ale
  4. souvětí vylučovací (disjunktivní)
    • obsahy vět nemohou platit současně; platí kterákoliv, ale jen jedna z nich: Buď půjde na operaci, nebo zemře.
    • nebo, anebo
    • buď-buď, buď-nebo
  5. souvětí důvodové (kauzální)
    • druhá věta přináší informaci důležitou pro pochopení obsahu věty první: Museli prodat dům, neboť měli velké dluhy.
    • neboť, vždyť, totiž
  6. souvětí důsledkové (konkluzívní)
    • poměr mezi větami, z nichž druhá obsahově vyplývá z první: Měli velké dluhy, a proto museli prodat dům.
    • proto, a proto, tedy, tudíž, tak, a tak
  7. souvětí vysvětlovací (explikativní)
    • druhá věta je vysvětlením věty první: Onemocněl cukrovkou stejně jako jeho otec; je to totiž dědičná choroba.
    • tj., a to, totiž, vždyť, však, to

Souvětí podřadné

Souvětí podřadné obsahuje jednu větu hlavní a jednu nebo víc vět vedlejších. Vedlejší věta rozvíjí některý větný člen věty hlavní. Vedlejší věty jsou spojkové nebo vztažné. Rozlišujeme vedlejší věty podmětné, přísudkové, předmětné, přívlastkové a příslovečné (místní, časové, způsobové, příčinné, účelové, podmínkové, doplňkové, přípustkové).

Vedlejší věta předmětná

Vyjadřuje předmět věty řídící. Závisí na slovesu věty řídící (nebo na přídavném jménu). Nejčastěji bývá uvozena spojkami (že, aby, jak, když), vztažnými zájmeny (kdo, co, jaký, který aj.), příslovci (kde, kam, odkud, …).

Vedlejší věty předmětné jsou často závislé na slovesech s významem mluvení, myšlení a vnímání: říct, vypravovat, myslet, pamatovat si, zapomenout, přát si….

Příklady:
Moje sestra se bojí, že lékař přijede příliš pozdě.
Chceme, aby nám někdo poradil.
Nesnáším, když kolega přijde pozdě do práce.
Vypravovali, jak trávili dovolenou.
Nepamatuju si, kdo to říkal.
Nevěděl, co má dělat.
Zapomněli, kde zaparkovali auto.
Ještě nevíme, jaká léčba bude zvolena.
Ptal se, jestli máme čas.
Říkal, že nemá čas.
Vím, odkud se dováží ten přípravek.

Vedlejší věta předmětná vyjadřuje předmět věty řídící. Například: Chceme radu. → Chceme, aby nám někdo poradil.

Vedlejší věty předmětné se používají pro vyjádření nepřímé řeči:

Přímá řeč Nepřímá řeč
Přímá řeč něco oznamuje:
Lékař řekl: “Budete muset jít na operaci.“
Nepřímá řeč začíná že:
„Lékař mi oznámil, že budu muset jít na operaci.“
Přímá řeč něco přikazuje, je to rozkaz:
Nutriční specialistka mi řekla: “Nejezte tučná jídla!“
Nepřímá řeč začíná:
  1. abych, abys… (aby + kondicionál)
  2. že mám/nemám + infinitiv
Řekla mi, abych nejedla tučná jídla. Nutriční specialistka mi řekla, ať nejím tučná jídla.
Nutriční specialistka mi řekla, že nemám jíst tučná jídla.
Přímá řeč je otázka:
Bratr se zeptal: „Přijdeš zítra?“
Zeptal jsem se lékaře: “Kdy mám přijít na kontrolu?“
Nepřímá řeč začíná
  1. jestli,
  2. kdy, kde, proč…
Bratr se zeptal, jestli zítra přijdu.
Zeptal jsem se lékaře, kdy mám přijít na kontrolu.

Pozor:
Při změně přímé řeči na nepřímou se obvykle mění osoba.
Slovesný čas se v nepřímé řeči nemění.

Vedlejší věta příslovečná příčinná a důvodová

Vyjadřují příčinu (důvod) věty řídící. Bývají uvozeny spojkami že, protože, poněvadž, jelikož.

Příklad: Musel jít k zubaři, protože ho bolel zub. Pacienta museli okamžitě operovat proto, že se jeho zdravotní stav zhoršil.

Vedlejší věta příslovečná časová

Věty časové odpovídají na otázku Kdy? a mohou být uvedeny následujícími spojovacími výrazy: když, až, než, jakmile, zatímco, kdykoli(v), dokud/dokud ne.

Dalšími spojovacími výrazy, ne tak častými, jsou: mezitímco, sotva, sotvaže, co, jen co, jak, hned jak, kdy, pokud.

Mezi hlavní (= nezávislou) a vedlejší příslovečnou časovou (= závislou) větou vždy používáme čárku.

Když Když (= když) je nejčastější spojkou v časových větách. Když jsem byl nemocný, nemohl jsem pracovat.
(= až) Až budu mít čas, přijdu.
Než Než (= než) Než zrekonstruují chirurgické oddělení, pacienti budou jezdit do krajského města.
Jakmile Jakmile (= jakmile) Jakmile přišla lékařka, pozvali mě do ordinace.
Zatímco Zatímco (= zatímco) Zatímco jsem mluvil se zdravotní sestrou, lékař vyšetřil manželku.
Kdykoli (v) Kdykoli(v) (= kdykoli) Kdykoli si vezmu více než jednu tabletu proti bolesti, je mi špatně od žaludku.
Dokud / dokud ne Dokud/dokud ne (= dokud/dokud ne) Dokud budu nemocná, bude mě zastupovat kolegyně.
Dokud nebudu zdravá, bude mě zastupovat kolegyně.

Věta příslovečná časová může buď předcházet větu hlavní a začínat souvětí, nebo být na druhém místě:
Nemohl jsem pracovat, když jsem byl nemocný. (Když jsem byl nemocný, nemohl jsem pracovat.)
Přijdu, až budu mít čas. (Až budu mít čas, přijdu.)
Pacienti budou jezdit do krajské nemocnice, než bude zrekonstruováno chirurgické oddělení.
Pozvali mě do ordinace, jakmile přišla lékařka.
Lékař vyšetřil manželku, zatímco jsem mluvil se zdravotní sestrou.
Je mi špatně od žaludku, kdykoli si vezmu více než jednu tabletu proti bolesti.
Kolegyně mě bude zastupovat, dokud budu nemocná.
Kolegyně mě bude zastupovat, dokud nebudu zdravá.

Vedlejší věta přívlastková

Ve vedlejších větách se zájmeno který shoduje s rodem substantiva, ke kterému se vztahuje (viz barvy), a zároveň odráží vazbu slovesa nebo prepozice ve vedlejší větě (například sloveso znát, které se pojí s akuzativem). Porovnejte:
To je student, kterého znám.
To je obchod, který znám.
To je škola, kterou znám.
To je kino, které znám.

Vztažné věty s který po prepozicích a věty vložené

Relativní zájmeno který spojuje dvě věty a vyjadřuje vztah vedlejší věty (tzn. věty začínající tímto zájmenem) k některému členu věty řídicí (je to většinou substantivum nebo zájmeno). Skloňuje se jako adjektivum nový a vyjadřuje rod, číslo a pád. Je vždy ve stejném rodě a čísle jako substantivum, ke kterému odkazuje. Ve větě má funkci buď podmětu, nebo předmětu, to znamená, že tvoří větnou dvojici se slovesem.

  1. Vztažné zájmeno spojuje dvě věty:
    Mám dům. Dům je velký a pohodlný. → Mám dům, který je velký a pohodlný.
    Lékařka vyšetřila pacientku. Pacientka byla přijata na oddělení večer. → Lékařka vyšetřila pacientku, která byla přijata na oddělení večer.
  2. Vztažné zájmeno po předložce:
    To je zdravotní sestra. Se zdravotní sestrou jsem mluvila o své nemoci. → To je zdravotní sestra, se kterou jsem mluvila o své nemoci.
  3. Vztažné zájmeno uvozuje vloženou větu:
    Bratrova manželka pracuje v nemocniční lékárně. Bratr manželku poznal na stáži ve Švédsku. → Bratrova manželka, kterou poznal na stáži ve Švédsku, pracuje v nemocniční lékárně.
Nahoru