Přeskočit menu

Grammar

Deklinace a konjugace

Deklinace

Substantiva, adjektiva, většina zájmen a některé číslovky se v češtině deklinují, to znamená, že tvoří pády. Pády jsou tvary slov s určitými koncovkami. Čeština je syntetický jazyk s flexibilním slovosledem, a proto potřebuje pády s jejich koncovkami jako „signály“, které vyjadřují gramatické vztahy mezi slovy. Seznamte se s základními významy pádů:

1. pád, nominativ
Nominativ je slovníkový tvar. Vyjadřuje podmět ve větě.
Student je ve škole.
2. pád, genitiv
Genitiv vyjadřuje posesivní nebo partitivní význam.
Kniha studenta.
3. pád, dativ
Dativ vyjadřuje nepřímý předmět ve větě.
Dám dárek studentovi.
4. pád, akuzativ
Akuzativ vyjadřuje přímý předmět ve větě.
Vidím studenta.
5. pád,vokativ
Vokativ je tvar, kterým oslovujeme. Pokud chcete v češtině někoho oslovit nebo na někoho zavolat, použijte vokativ.
Adam – Adame! Eva – Evo!
6. pád, lokál
Lokál vyjadřuje lokaci.
Jsem ve škole.
7. pád, instrumentál
Instrumentál vyjadřuje prostředek nebo nástroj, pomocí něhož se vykonává nějaká činnost.
Jedu autem.

K těmto základním významům však přistupuje další užití pádů. Všechna slovesa a prepozice v češtině mají vazby s určitým pádem nebo pády. Tuto část jazyka si musí studenti osvojit pomocí jazykových cvičení a drilů. Pro lepší pochopení si lze představit, jako by slovesa a prepozice měly háček nebo háčky, na které může být zavěšen jeden nebo více pádů.

Souhrnnou tabulku pádů s podrobnými vysvětleními najdete zde (singulár) a zde (plurál).

Konjugace

Všechna česká slovesa se časují. Časování znamená, že sloveso mění svoji koncovku a tím vyjadřuje různé osoby. Osobní zájmena (například já, ty, on atd.) se v češtině na rozdíl od mnoha jiných jazyků obvykle spolu se slovesy nepoužívají, protože informace o osobě je vyjádřena koncovkou slovesa. Osobní zájmena se slovesem používáme pouze tehdy, když je chceme zdůraznit (například Já jsem doktor, ale ty ne.), nebo v běžně mluveném jazyce. Pozor: Ve výrazu To je.../To není... (například když na něco nebo někoho ukazujeme) však demonstrativní zájmeno to nikdy nevynecháváme.

Formální a neformální oslovení

Všimněte si rozdílu mezi oslovením vy (= vykáním) a oslovením ty (= tykáním):
  • Odkud jste? (= formální singulár nebo plurál) x Odkud jsi? (= neformální singulár)
  • Co děláte? (= formální singulár nebo plurál) x Co děláš? (= neformální singulár)
  • A vy? (= formální singulár nebo plurál) x A ty? (= neformální singulár)

Cizí dospělí lidé si mezi sebou navzájem vykají. Příbuzným, kamarádům, dětem (asi do 15 let) se tyká, tykají si i mladí lidé stejného věku. Tykání obvykle nabízí žena nebo starší či služebně výše postavená osoba takto: Můžeme si tykat? Obvyklá odpověď je: Ano, rád/ráda.

Nahoru