Přeskočit menu

Grammar

Zájmena

Osobní zájmena

Osobní zájmena mají v jiných pádech než v nominativu tři typy forem:

  • krátké formy, které nelze použít po prepozici
  • formy po prepozici
  • akcentované formy, které se používají na začátku a konci věty

Deklinace krátkých forem osobních zájmen

pád formy zájmen
singulár plurál
1. nominativ ty on, ono ona my vy oni
2. genitiv ho nás vás jich
3. dativ mi/mně ti mu nám vám jim
4. akuzativ ho ji nás vás je
6. lokál mně tobě něm nás vás nich
7. instrumentál mnou tebou jím námi vámi jimi

Více o rozdílu mezi formálním osovením (užitím osobního zájmena vy, vykáním) a neformálním oslovením (užitím zájmena ty, tykáním) najdete zde.

Deklinace forem po prepozici a akcentovaných forem osobních zájmen

pád typ zájmen formy zájmen
singulár plurál
1. nominativ ty on, ono ona my vy oni
2. genitiv formy po prepozici tebe něho/něj nás vás nich
akcentované formy tebe jeho nás vás jich
3. dativ formy po prepozici mně tobě němu nám vám nim
akcentované formy mně tobě němu nám vám nim
4. akuzativ formy po prepozici tebe něho/něj ni nás vás
akcentované formy tebe jeho/jej ji nás vás je
6. lokál formy po prepozici mně tobě něm nás vás nich
7. instrumentál formy po prepozici mnou tebou ním námi vámi nimi
akcentované formy mnou tebou jím námi vámi jimi

Zvratné zájmeno se

Toto zájmeno se používá, pokud je podmět a předmět totožný. Nemá tvar pro nominativ a používá se pro všechny osoby v obou číslech.

Deklinace zvratného zájmena se

1. nominativ -
2. genitiv sebe
3. dativ sobě, si
4. akuzativ sebe, se
5. vokativ -
6. lokál sobě
7. instrumentál sebou

Příklady: Mluví jenom o sobě. Co si vezmeš večer na sebe? Koupím si kávu s sebou, nemám čas sedět v kavárně.

Krátké tvary se a si jsou též součástí zvratných sloves: Posaď se. Sedni si. Učím se česky. Ráno se oblékám. Oblékám si kalhoty a tričko.

Tázací zájmena

Deklinace tázacích zájmen kdo, co

1. nominativ kdo co
2. genitiv koho čeho
3. dativ komu čemu
4. akuzativ koho co
5. vokativ - -
6. lokál kom čem
7. instrumentál kým čím

Všimněte si, že v otázce stojí prepozice před tázacím zájmenem, například: Na koho čekáš? O kom mluvíš? S kým jdeš do kina?

Neurčitá zájmena

Neurčitá zájmena jsou většinou odvozena od zájmen tázacích: kdo → někdo, co → něco, který → některý, čí → něčí, jaký → nějaký. K tázacím zájmenům přidáváme různé prefixy (ně-, lec-, leda-, kde-, málo- aj.) a částice (-si, -koli aj.), jako někdo, kdosi, čísi, jakýsi, leckdo, ledaco, kdokoli, málokdo, kdekdo. K neurčitým zájmenům přiřazujeme i zájmena každý, všechen (všichni), týž a sám, samý.

Deklinace neurčitých zájmen někdo, něco

Neurčitá zájmena někdo, něco se deklinují podobně jako tázací zájmena kdo, co:

1. nominativ někdo něco
2. genitiv někoho něčeho
3. dativ někomu něčemu
4. akuzativ někoho něco
5. vokativ někdo něco
6. lokál o někom o něčem
7. instrumentál někým něčím

Deklinace neurčitých zájmen některý, nějaký a něčí

Zájmena některý a nějaký se deklinují jako adjektivum nový. Zájmeno něčí se deklinuje jako adjektivum moderní.

singulár plurál
1. nominativ Ma
Mi
F
N
některý, něčí, nějaký
některý, něčí, nějaký
některá, něčí, nějaká
některé, něčí, nějaké
někteří, něčí, nějací
některé, něčí, nějaké
některé, něčí, nějaké
některá, něčí, nějaká
2. genitiv Ma
Mi
F
N
některého, něčího, nějakého
některého, něčího, nějakého
některé, něčí, nějaké
některého, něčího, nějakého
některých, něčích, nějakých
některých, něčích, nějakých
některých, něčích, nějakých
některých, něčích, nějakých
3. dativ Ma
Mi
F
N
některému, něčímu, nějakému
některému, něčímu, nějakému
některé, něčí, nějaké
některému, něčímu, nějakému
některým, něčím, nějakým
některým, něčím, nějakým
některým, něčím, nějakým
některým, něčím, nějakým
4. akuzativ Ma
Mi
F
N
některého, něčího, nějakého
některý, něčí, nějaký
některou, něčí, nějakou
některé, něčí, nějaké
některé, něčí, nějaké
některé, něčí, nějaké
některé, něčí, nějaké
některá, něčí, nějaká
5. vokativ Ma
F
některý, něčí, nějaký
některá, něčí, nějaká
některé, nějaké
některé, nějaké
6. lokál Ma
Mi
F
N
(o) některém, (o) něčím, (o) nějakém
(o) některém, (o) něčím, (o) nějakém
(o) některé, (o) něčí, (o) nějaké
(o) některém, (o) něčím, (o) nějakém
(o) některých, (o) něčích, (o) nějakých
(o) některých, (o) něčích, (o) nějakých
(o) některých, (o) něčích, (o) nějakých
(o) některých, (o) něčích, (o) nějakých
7. instrumentál Ma
Mi
F
N
některým, něčím, nějakým
některým, něčím, nějakým
některou, něčí, nějakou
některým, něčím, nějakým
některými, něčími, nějakými
některými, něčími, nějakými
některými, něčími, nějakými
některými, něčími, nějakými

Zájmena všechno, všichni, všechny, všechna a každý

Zájmeno všechno (tvar sg. n.) stojí ve větě samostatně:

Tvary množného čísla (všichni, všechny, všechna) se pojí se substantivem v plurálu:

Deklinace zájmena všechno

1. nominativ všechno
2. genitiv všeho
3. dativ všemu
4. akuzativ všechno
5. vokativ všechno
6. lokál (o) všem
7. instrumentál vším

Deklinace zájmen všichni, všechny, všechna

Ma Mi F N
1. nominativ všichni všechny všechny všechna
2. genitiv všech
3. dativ všem
4. akuzativ všechny všechny všechna
5. vokativ všechny všechny všechna
6. lokál (o) všech
7. instrumentál všemi

Deklinace zájmena každý

Zájmeno každý se pojí se substantivem v jednotném čísle: každý student, každý stůl, každá studentka, každé dítě. Deklinuje se jako tvrdé adjektivum nový. Tvary množného čísla se používají u jmen pomnožných (každé Vánoce, o každých Vánocích, před každými narozeninami).

Ma Mi F N
1. nominativ každý každá každé
2. genitiv každého každé každého
3. dativ každému každé každému
4. akuzativ každého každý každou každé
5. vokativ každý každá každé
6. lokál (o) každém (o) každé (o) každém
7. instrumentál každým každou každým

Záporná zájmena

Záporná zájmena jsou většinou odvozena od zájmen tázacích:
kdo → nikdo, co → nic, čí → ničí

Zájmena který a jaký mají svůj negativní protějšek nepravidelný: žádný.

Deklinace záporných zájmen nikdo, nic

Záporná zájmena nikdo, nic se skloňují podobně jako tázací zájmena kdo, co:

1. nominativ nikdo nic
2. genitiv nikoho ničeho
3. dativ nikomu ničemu
4. akuzativ nikoho nic
5. vokativ nikdo nic
6. lokál o nikom o ničem
7. instrumentál nikým ničím

Deklinace záporných zájmen ničí a žádný

Deklinace zájmena ničí
singulár plurál
1. nominativ Ma
Mi
F
N
ničí
ničí
ničí
ničí
ničí
ničí
ničí
ničí
2. genitiv Ma
Mi
F
N
ničího
ničího
ničí
ničího
ničích
ničích
ničích
ničích
3. dativ Ma
Mi
F
N
ničímu
ničímu
ničí
ničímu
ničím
ničím
ničím
ničím
4. akuzativ Ma
Mi
F
N
ničího
ničí
ničí
ničí
ničí
ničí
ničí
ničí
5. vokativ Ma
F
ničí
ničí
ničí
ničí
6. lokál Ma
Mi
F
N
(o) ničím
(o) ničím
(o) ničí
(o) ničím
(o) ničích
(o) ničích
(o) ničích
(o) ničích
7. instrumentál Ma
Mi
F
N
ničím
ničím
ničí
ničím
ničími
ničími
ničími
ničími
Deklinace zájmena žádný
singulár plurál
1. nominativ Ma
Mi
F
N
žádný
žádný
žádná
žádné
žádní
žádné
žádné
žádná
2. genitiv Ma
Mi
F
N
žádného
žádného
žádné
žádného
žádných
žádných
žádných
žádných
3. dativ Ma
Mi
F
N
žádnému
žádnému
žádné
žádnému
žádným
žádným
žádným
žádným
4. akuzativ Ma
Mi
F
N
žádného
žádný
žádnou
žádné
žádné
žádné
žádné
žádná
5. vokativ Ma
F
žádný
žádná
žádné
žádné
6. lokál Ma
Mi
F
N
(o) žádném
(o) žádném
(o) žádné
(o) žádném
(o) žádných
(o) žádných
(o) žádných
(o) žádných
7. instrumentál Ma
Mi
F
N
žádným
žádným
žádnou
žádným
žádnými
žádnými
žádnými
žádnými

Záporné zájmeno se ve větě pojí se záporným tvarem slovesa:
Nikdo dneska nehraje fotbal.
Nic mě teď nebolí.
Neznám tady žádného lékaře.

V české větě může být i více záporných slov (zájmena, příslovce, slovesa), význam věty zůstává negativní:
Nikdo nic neví.
Nikdo se nikdy o nic nezajímal.

Ukazovací zájmena

Ukazovací zájmena ten, ta, to a jejich deklinace – spisovná čeština (obecná čeština)

rod ten, ta, to
singulár plurál
1. nominativ Ma
Mi
F
N
ten
ten
ta
to
ti (ty)
ty
ty
ta (ty)
2. genitiv Ma
Mi
F
N
toho
toho
té (tý)
toho
těch
těch
těch
těch
3. dativ Ma
Mi
F
N
tomu
tomu
té (tý)
tomu
těm
těm
těm
těm
4. akuzativ Ma
Mi
F
N
toho
ten
tu
to
ty
ty
ty
ta (ty)
5. vokativ Ma
F
-
-
-
-
6. lokál Ma
Mi
F
N
tom
tom
té (tý)
tom
těch
těch
těch
těch
7. instrumentál Ma
Mi
F
N
tím
tím
tou
tím
těmi (těma)
těmi (těma)
těmi (těma)
těmi (těma)

Stejně jako ten, ta, to deklinujeme také zájmena tento, tato, toto a tenhle, tahle, tohle.

Přivlastňovací zájmena

Deklinace přivlastňovacího zájmena můj, moje – spisovná čeština (obecná čeština)

rod můj, moje
singulár plurál
1. nominativ Ma
Mi
F
N
můj
můj
moje/má
moje/mé (mý)
moji/mí (mý)
moje/mé (mý)
moje/mé (mý)
moje/má (mý)
2. genitiv Ma
Mi
F
N
mého (mýho)
mého (mýho)
mojí/mé (mý)
mého (mýho)
mých (mejch)
mých (mejch)
mých (mejch)
mých (mejch)
3. dativ Ma
Mi
F
N
mému (mýmu)
mému (mýmu)
mojí/mé (mý)
mému (mýmu)
mým (mejm)
mým (mejm)
mým (mejm)
mým (mejm)
4. akuzativ Ma
Mi
F
N
mého (mýho)
můj
moji/mou
moje/mé (mý)
moje/mé (mý)
moje/mé (mý)
moje/mé (mý)
moje/má (mý)
5. vokativ Ma
F
můj
moje/má
moji/mí (mý)
moje/mé (mý)
6. lokál Ma
Mi
F
N
mém (mým)
mém (mým)
mojí/mé (mý)
mém (mým)
mých (mejch)
mých (mejch)
mých (mejch)
mých (mejch)
7. instrumentál Ma
Mi
F
N
mým
mým
mojí/mou
mým
mými (mejma)
mými (mejma)
mými (mejma)
mými (mejma)

Pozor: Přivlastňovací zájmeno nezávisí na rodu osoby, která mluví, ale na rodu substantiva, ke kterému se vztahuje. Porovnejte:
Žena říká: To je můj bratr. To je moje sestra. To je moje auto.
Muž říká: To je můj bratr. To je moje sestra. To je moje auto.

Deklinace všech přivlastňovacích zájmen

Podobně jako můj, moje deklinujeme ve většině forem i zájmena tvůj, svůj, náš a váš. K formám tv-, sv-, naš-, vaš- přidáváme koncovky bez m- (například m-ého > tv-ého, sv-ého, naš-eho, vaš-eho). Zájmena můj, tvůj, svůj mají ve tvarech feminin a neuter také krátké knižní formy (například má, mé, tvá, tvé, svá, své), které deklinujeme jako nový. Zájmeno její deklinujeme jako moderní. Posesivní zájmena jeho, jejich nedeklinujeme.

Deklinace přivlastňovacích zájmen v singuláru

Ma Mi F N
1. nominativ můj má/moje mé/moje
2. genitiv mého mé/ mojí mého
3. dativ mému mé/mojí mému
4. akuzativ mého můj mou/moji mé/moje
5. vokativ můj má/moje mé/moje
6. lokál (o) mém (o) mé/mojí (o) mém
7. instrumentál mým mou/mojí mým
Ma Mi F N
1. nominativ tvůj tvá/tvoje tvé/tvoje
2. genitiv tvého tvé/tvojí tvého
3. dativ tvému tvé/tvojí tvému
4. akuzativ tvého tvůj tvou/tvoji tvé/tvoje
5. vokativ tvůj tvá/tvoje tvé/tvoje
6. lokál (o) tvém (o) tvé/tvojí (o) tvém
7. instrumentál tvým tvou/tvojí tvým
Ma Mi F N
1. nominativ její její její
2. genitiv jejího její jejího
3. dativ jejímu její jejímu
4. akuzativ jejího její její její
5. vokativ její její její
6. lokál (o) jejím (o) její (o) jejím
7. instrumentál jejím její jejím
Ma Mi F N
1. nominativ náš, váš naše, vaše naše, vaše
2. genitiv našeho, vašeho naší, vaší našeho, vašeho
3. dativ našemu, vašemu naší, vaší našemu, vašemu
4. akuzativ našeho, vašeho náš, váš naši, vaši naše, vaše
5. vokativ náš, váš naše, vaše naše, vaše
6. lokál (o) našem, vašem (o) naší, vaší (o) našem, vašem
7. instrumentál naším, vaším naší, vaší naším, vaším

Přivlastňovací zájmena třetí osoby singuláru přivlastňující osobě mužského a středního rodu (jeho) a přivlastňovací zájmeno třetí osoby plurálu (jejich) jsou nesklonná. Pouze přivlastňovací zájmeno třetí osoby singuláru přivlastňující osobě ženského rodu (její) se skloňuje.

Deklinace přivlastňovacích zájmen v plurálu

Ma Mi F N
1. nominativ mí/moji mé/moje mé/moje má/moje
2. genitiv mých
3. dativ mým
4. akuzativ mé/moje mé/moje má/moje
5. vokativ mí/moji mé/moje mé/moje má/moje
6. lokál (o) mých
7. instrumentál mými
Ma Mi F N
1. nominativ tví/tvoji tvé/tvoje tvé/tvoje tvá/tvoje
2. genitiv tvých
3. dativ tvým
4. akuzativ tvé/tvoje tvé/tvoje tvá/tvoje
5. vokativ tví/tvoji tvé/tvoje tvé/tvoje tvá/tvoje
6. lokál (o) tvých
7. instrumentál (o) tvých
Ma Mi F N
1. nominativ její její její
2. genitiv jejích
3. dativ jejím
4. akuzativ její
5. vokativ její
6. lokál (o) jejích
7. instrumentál jejími
Ma Mi F N
1. nominativ naši, vaši naše, vaše naše, vaše naše, vaše
2. genitiv našich, vašich
3. dativ našim, vašim
4. akuzativ naše, vaše naše, vaše naše, vaše
5. vokativ naši, vaši naše, vaše naše, vaše naše, vaše
6. lokál (o) našich, vašich
7. instrumentál našimi, vašimi

Zájmeno svůj

Zájmeno svůj se používá místo zájmen můj, tvůj, jeho, její, jejich, pokud přivlastňovaná věc nebo osoba patří osobě vyjádřené ve větě podmětem:
Napsal jsem si svoje nové telefonní číslo do diáře. (já + moje → svoje)
Pacient si může přinést do nemocnice svůj mobil. (on + jeho → svůj)

singulár plurál
1. nominativ Ma
Mi
F
N
svůj
svůj
svoje
svoje
svoji
svoje
svoje
svoje
2. genitiv Ma
Mi
F
N
svého
svého
svojí
svého
svých
svých
svých
svých
3. dativ Ma
Mi
F
N
svému
svému
svojí
svému
svým
svým
svým
svým
4. akuzativ Ma
Mi
F
N
svého
svůj
svoji
svoje
svoje
svoje
svoje
svoje
5. vokativ Ma
F
svůj
svoje
svoji
svoje
6. lokál Ma
Mi
F
N
(o) svém
(o) svém
(o) svojí
(o) svém
(o) svých
(o) svých
(o) svých
(o) svých
7. instrumentál Ma
Mi
F
N
svým
svým
svojí
svým
svými
svými
svými
svými

Vztažná zájmena

Spojují stejně jako spojky a vztažná příslovce věty v souvětí. Mezi vztažná zájmena patří zájmena kdo, co, který, jaký, čí, jenž.

Vedlejší věty, jež připojujeme vztažnými zájmeny a příslovci, nazýváme věty vztažné (Lékař, který operuje srdce, se nazývá kardiochirurg. Navštívil místo, kde se narodil.) Více o relativních větách najdete zde.

Zájmeno který se skloňuje podle adjektiva nový (který - nový, kterého - nového, s kterými - s novými).

singulár plurál
Ma Mi F N Ma Mi F N
1. nominativ který který která které kteří které které která
2. genitiv kterého které kterého kterých
3. dativ kterému které kterému kterým
4. akuzativ kterého který kterou které které které která
6. lokál kterém které kterém kterých
7. instrumentál kterým kterou kterým kterými

Zájmeno jenž má stejný význam jako zájmeno který. Jako jediné vztažné zájmeno není zároveň zájmenem tázacím. Používá se méně často, zejména v odborných a uměleckých textech, které obsahují větší množství vět přívlastkových (zvláště proto, abychom stále neopakovali tvary zájmena který).

singulár plurál
Ma Mi F N Ma Mi F N
1. nominativ jenž jenž jež jež již jež jež jež
2. genitiv jehož jíž jehož jichž
3. dativ jemuž jíž jemuž jimž
4. akuzativ jehož, jejž jejž již jež jež
6. lokál (o) němž (o) níž (o) němž nichž
7. instrumentál jímž jíž jímž jimiž

Po předložkách se na začátek zájmena jenž vkládá písmeno n-: pro niž, vedle nichž.

Nahoru