Přeskočit menu

Grammar

Slovesa

Přítomný čas

Čeština má pouze jeden přítomný čas.

V běžně mluveném jazyce se přítomný čas často používá také pro vyjádření budoucnosti. Například: Zítra jsem doma. Co zítra děláš?

Nepravidelné sloveso být

Sloveso být má v přítomném čase nepravidelné časování.

být
kladný tvar záporný tvar
jsem nejsem
ty jsi, v obecné češtině: (j)seš nejsi, v obecné češtině: nejseš
on, ona, to je není
my jsme nejsme
vy jste nejste
oni jsou nejsou

Všimněte si výslovnosti: jsem [sem], jsi/jseš [si/seš], je, jsme [sme], jste [ste], jsou [sou].

Typy konjugace sloves v přítomném čase

Všechna česká slovesa se konjugují. V přítomném čase existují čtyři typy konjugace:

ty on, ona, to my vy oni
-Á slovesa, například dělat
infinitiv končí na -at + sloveso mít
děl-ám děl-áš děl-á děl-áme děl-áte děl-ají
-Í slovesa, například rozumět
infinitiv končí na -et, -ět, -it + slovesa jíst, spát, stát
rozum-ím rozum-íš rozum-í rozum-íme rozum-íte rozum-í, rozum-ějí**
-OVAT slovesa, například pracovat
infinitiv končí na -ovat
prac-uju, prac/uji** prac-uješ prac-uje prac-ujeme prac-ujete prac-ujou, prac-ují**
-E slovesa, například číst
infinitiv končí na -ít, -ýt, -ét, -íst, -ést, -ást, -ůst*
čt-u čt-eš čt-e čt-eme čt-ete čt-ou

* Pro tuto skupinu sloves (ale výjimečně i pro některá další, například být, stát, vědět...) jsou typické změny ve kmeni.

** Takto označené formy jsou typické pro psaný jazyk.

Pozor: Některá česká slovesa jsou reflexivní, například jmenovat se, dát si. Znamená to, že jsou doprovázena reflexivním zájmenem se nebo si, která se však při časování nemění, například jmenuju se, jmenuješ se, jmenuje se... atd. Reflexivní se a si nemůžou stát na začátku věty a ve větě zaujímají druhou pozici (více zde).

Negace v přítomném čase

Když chcete vytvořit zápor, přidáte před sloveso předponu ne-, kterou píšeme dohromady se slovesem. Například: Já nejsem z Německa, já jsem z Rakouska.

Z tohoto pravidla existuje pouze jedna jediná výjimka, a tou je záporný tvar 3. osoby sg. slovesa být: není. Například: To neje není voda, to je víno.

Čeština má dvojí nebo vícerý zápor, například Co nikdy neděláš?

V češtině se často používá záporná otázka, která plní funkci zdvořilého návrhu nebo nabídky. Například: Nechceš kávu? Nechceš jít na tenis?

Otázka v přítomném čase

Pokud chcete vytvořit otázku, pouze změňte intonaci věty. Všimněte si dvou typů intonace:

Pokud lze na otázku odpovědět "ano" nebo "ne", intonace otázky je stoupavá:
To je tvůj kamarád?
Vy jste student?
Na otázku nelze odpovědět "ano" nebo "ne", intonace otázky je stoupavě klesavá:
Odkud jsi?
Co děláš?

Minulý čas

Při tvoření minulého času postupujte podle následujících kroků:

  1. Od infinitivu slovesa odtrhněte -t a přidejte -l. Tím získáte tzv. -l formu (“-l forma“, příčestí minulé činné), například: být – byl, dělat – dělal, pracovat – pracoval, studovat – studoval, rozumět – rozuměl, hledat – hledal, vědět – věděl, vidět – viděl

    Pozor: Některá slovesa (často jednoslabičná slovesa a slovesa, která kočí na -nout) mají nepravidelné -l formy. Tato nepravidelnost spočívá v:

    • krácení kmenové samohlásky, například být – byl, pít – pil, spát – spal, psát – psal
    • změně kmene slovesa, například číst – četl, chtít – chtěl, jíst – jedl, jít – šel, šla, šli, mít – měl, moct – mohl, umřít – umřel
  2. Zapamatujte si, že -l forma má tvar pro maskulinum, femininum, neutrum a plurál.
    Například sloveso být: byl, byla, bylo, byli*
  3. Rodově adekvátní -l formu spojte s příslušným tvarem pomocného slovesa být (viz tabulka). Všimněte si, že 3. osoba sg. a pl. nemá pomocné sloveso.
singulár plurál
byl/byla/bylo jsem byli* jsme
byl/byla/bylo jsi byli* jste
byl/byla/bylo byli*

Sloveso být v této tabulce je použito jako příklad a může být nahrazeno kterýmkoli jiným slovesem.

* V psané češtině můžete v plurálu vidět následující koncovky -l forem: muži byli, banány byly, ženy byly, auta byla. Poslední tvar (auta byla) lze také slyšet v mluvené podobě spisovné češtiny. Tyto koncovky rozlišují rod, avšak zde pro zjednodušení používáme pouze tvar byli.

Vykání v minulém čase

Pane Nový, byl jste doma? - používáme, když oslovujeme muže
Paní Nová, byla jste doma? - používáme, když oslovujeme ženu
Byli jste doma? - používáme, když oslovujeme více lidí

Negace v minulém čase

Chcete-li vytvořit záporný tvar, přidejte zápor ne- k plnovýznamovému slovesu. Například:
Nepracovala jsem.
Nebyl jsem tam.

Nikdy však nepřidávejte zápor ne- před pomocné sloveso, například: Byl nejsem tam./Nejsem byl tam.

Všimněte si: Nezapomínejte na dvojí či vícerý zápor v češtině: Nikdy jsem nic nedělal.

Otázka v minulém čase

Chcete-li položit otázku, pouze změňte intonaci:

Byl jsi doma? – Ano./Ne.
Co jsi dělal? – Pracoval jsem.

Všimněte si krátké reakce (bez pomocného slovesa): Byl jsi doma? – Ano, byl.

Reflexivní slovesa v minulém čase

Ve 2. osobě sg. (ty-formě) může v běžně mluveném jazyce v minulém čase docházet ke kontrakci hlásek:
Byl jsi doma? → Byls doma?
Co jsi dělala? → Cos dělala?

K podobné kontrakci dochází i ve spisovné češtině u zvratných sloves:
Díval jsi se na televizi? → Díval ses na televizi?

Budoucí čas

Pro vyjádření budoucnosti lze v češtině použít i přítomný čas, což je typické zejména pro běžně mluvený jazyk. Často se však používají také formy budoucího času. Různá slovesa tvoří budoucí čas takto:

Budoucí čas slovesa být.

budu
budeš
bude
budeme
budete
budou

Budoucí čas imperfektivních sloves, například pracovat.*

budu
budeš
bude
budeme
budete
budou

+ infinitiv, například pracovat

Budoucí čas sloves pohybu jít, jet a letět.

jít
jet
letět
(já) půjdu
(já) pojedu
(já) poletím

Pozor: půjdu se často vyslovuje jako [pudu].

Budoucí čas perfektivních sloves, například zavolat.
Zavolám do kina. ...

Negace v budoucím čase

Pokud chcete vytvořit zápor, přidejte před sloveso předponu ne- (v případě imperfektivních sloves před pomocné sloveso):

  • Sloveso být: nebudu, nebudeš, nebude...
  • Imperfektivní slovesa, například pracovat: nebudu pracovat, nebudeš pracovat, nebude pracovat...
  • Slovesa pohybu, například jít: nepůjdu, nepůjdeš, nepůjde...
  • Perfektivní slovesa, například zavolat: nezavolám, nezavoláš, nezavolá...

Otázka v budoucím čase

Chcete-li položit otázku, pouze změňte intonaci (více zde).

Budeš doma? – Ano./Ne.
Co budeš dělat? – Budu pracovat.

Modální slovesa

Modální slovesa nemají význam sama o sobě, ale pouze modifikují význam plnovýznamového slovesa ve větě. Zapamatujte si tato modální slovesa:
moct*, (já) můžu
muset, (já) musím
chtít*, (já) chci
smět, (já) smím

* Sloveso chtít má zcela nepravidelnou konjugaci, kterou je nutno se naučit nazpaměť: chci, chceš, chce, chceme, chcete, chtějí.

Po modálních slovesech obvykle následuje infinitiv, například: Chci pracovat. Můžu pracovat. Musím pracovat.

Po slovese chtít však může také následovat přímý předmět (v akuzativu), například Chci nové auto. Chci to.

Modální význam slovesa mít

Pozor na dva významy slovesa mít, konkrétní a modální. Porovnejte:

  • konkrétní význam: Máme auto.
  • modální význam: Nevím, co mám koupit mamince. Omlouvám se, měla jsem ti zavolat dřív.

Modální slovesa v kondicionálu

Modální slovesa se používají v kondicionálu velmi často. Vyjadřují zdvořilost, návrh, radu, ale i nejistotu. Například:
Chtěl/a bych...
Mohl/a bych...
Měl/a bych...?
Měl/a bys...

Imperativ

Pravidelné formy imperativu

Pro tvoření pravidelných forem imperativu použijte sloveso ve 3. osobě plurálu (oni-formu). Nejdřív odstraňte koncovku -ou/-ají/-í, tím získáte tzv. kořen slova. Pak přidejte koncovky imperativu podle tabulky níže.

Pokud kořen slova končí na jeden konsonant, přidejte –, -me, -te, například:

3. os. pl. (oni-forma) imperativ (ty) imperativ (my) imperativ (vy)
učit, (oni) uč-í uč! učme! učte!

Pokud kořen slova končí na dva konsonanty, přidejte -i, -eme/-ěme, -ete/ěte, například:

3. os. pl. (oni-forma) imperativ (ty) imperativ (my) imperativ (vy)
říct, (oni) řekn-ou řekni! řekněme! řekněte!

Pokud sloveso končí ve 3. os. pl. na -ají, přidejte ke kořenu slova -ej, -ejme, -ejte, například:

3. os. pl. (oni-forma) imperativ (ty) imperativ (my) imperativ (vy)
dělat, (oni) děl-ají dělej! dělejme! dělejte!

U některých -Í sloves (typ rozumět) se pro tvoření imperativu používá formální podoba 3. osoby pl. Například ze dvojice oni rozumí/rozumějí používáme pro tvoření imperativu tvar rozumějí.

Pokud kořen slova končí na d, t, n, dochází k měkčení konsonantu, například uklidit – ukliď, vrátit – vrať, zapomenout – zapomeň.

Formy imperativu pro 1. os. pl. (my) nejsou v běžně mluveném jazyce příliš časté.

Nepravidelné formy imperativu

být - buď! buďte!
mít – měj! mějte!
jíst – jez! jezte!
koupit – kup! kupte!
mít – měj! mějte!
přijít – přijď! přijďte!
sníst – sněz! snězte!
hrát – hraj! i hrej! hrajte! i hrejte!

Pozor: Sloveso jít má imperativ jdi! jděte!, ale také běž! běžte!

Pamatujte si: Pojď sem! Pojďte sem!

Negativní imperativ

Záporný imperativ se tvoří téměř výhradně od imperfektivních sloves. Například:

Infinitivy impf./pf. Imperativy impf./pf. Negativní imperativ
psát/napsat piš!/napiš! nepiš! nepište!
brát/vzít ber!/vezmi! neber! neberte!
dávat/dát dávej!/dej! nedávej! nedávejte!
prohlížet (si)/prohlédnout (si) prohlížej (si!)/prodhlédni (si)! neprohlížej (si)!

Pamatujte:
jít, chodit, přijít – nechoď! nechoďte!
jet, jezdit, přijet – nejezdi! nejezděte!

Pozor na výjimku: zapomínat/zapomenout: nezapomínej! nezapomínejte!, ale také: nezapomeň! nezapomeňte!

Kondicionál

Pro tvoření kondicionálu používáme stejnou -l formu (odborně se jí říká minulé příčestí) jako v minulém čase, například byl, měl, chtěl, mohl atd. Přidáváme pouze jiné pomocné tvary.

-l forma (minulé příčestí činné) jakéhokoliv slovesa kondicionální pomocný tvar
byl/byla/bylo bych1
ty byl/byla/bylo bys
on byl/byla/bylo by
my byli2 bychom/bysme3
vy byli byste
oni byli by

1 Stejně jako pomocná slovesa v minulém čase zaujímají i výrazy bych, bys, by, bychom/bysme, byste, by v kondicionálu druhou pozici ve větě. Více o druhé pozici ve větě najdete zde.

2 V psané češtině můžete v plurálu vidět následující koncovky -l forem: byli by (muži), byly by (banány), byly by (ženy), byla by (auta). Poslední tvar (neutrum) lze také slyšet v mluvené podobě spisovné češtiny. Tyto koncovky rozlišují rod. Na úrovních A1 a A2 však pro zjednodušení používáme pouze tvar byli.

3 Výraz bychom je typický pro spisovnou češtinu, výraz bysme se používá v běžně mluveném jazyce. V současné době se v já-formě (1. osobě sg.) objevuje tvar bysem, v ty-formě (2. osobě sg.) tvar bysi.

Formální oslovení (vykání) v kondicionálu

Byl byste tak hodný? - používáme, když oslovujeme muže
Byla byste tak hodná? - používáme, když oslovujeme ženu

Reflexivní slovesa v kondicionálu

U reflexivních sloves dochází ve 2. osobě sg. (ty-formě) k přesunu koncového -s k reflexivnímu zájmenu, například: Dal bys si čaj? → Dal by sis čaj?

Kondicionální věty ("kdyby-věty")

Následující tabulka znázorňuje stavbu kondicionálních "kdyby-vět". Minulé příčestí činné (-l forma) slovesa být se zde používá jenom jako příklad. Podobně funguje každé jiné sloveso.

Věta 1 Věta 2
kondicionální pomocný tvar (kdybych...) -l forma slovesa -l forma slovesa kondicionální pomocný tvar (bych...)
kdybych byl/byla/bylo byl/byla/bylo bych
ty kdybys byl/byla/bylo byl/byla/bylo bys
on, ona, to kdyby byl/byla/bylo , byl/byla/bylo by
my kdybychom/kdybysme byli byli bychom/bysme
vy kdybyste byli byli byste
oni kdyby byli byli by

Porovnejte pořadí vět v otázce. Možné jsou obě varianty:
Kdybyste vyhráli milion, co byste dělali?
Co byste dělali, kdybyste vyhráli milion?

Kondicionální "aby-věty“ (účelové a předmětné)

Spojka ABY = A+BY přijímá BY z kondicionálu, a proto se mění podle osoby a čísla.

singulár plurál
abych měl/-a, abych se učil/-a my abychom měli/-y, abychom se učili/-y
ty abys měl/-a, aby ses učil/-a vy abyste měli/-y, abyste se učili/-y
on, ona, ono aby měl/-a, aby se učil/-a oni, ony, ona aby měl/-a/-o, aby se učil/-a/-o

U sloves reflexivních je v 2. os. sg. aby ses/aby sis: umýt si → aby sis umyl

Ve větě s "abych, abys,…" má sloveso vždy tvar kondicionálu: a + by + -l forma, to znamená, že v této větě je stejná forma pro všechny časy slovesa:

Čas přítomný:
Přichází, aby se poradil.
Čas minulý:
Přišel, aby se poradil.
Čas budoucí:
Přijde, aby se poradil.

Použití:

  • Proč? → Účel:
    Obléknu se, aby mi nebyla zima. (Obléknu se, protože nechci cítit zimu.)
    Nezapomeň se objednat, abys nemusel dlouho čekat.
  • Co? O co? Na co? → Objekt:
    Přáli jsme si, aby se maminka brzy uzdravila.
    Dovolte, abych se představil.
    Profesor požádal studenty, aby si příklad zapsali.
    Myslel na to, aby poslal včas zprávu.
  • V souvětích, kde ABY věta zastupuje objekt, je v hlavní větě často sloveso, které vyjadřuje přání, chtění, radu, žádost: přát si, chtít, radit/poradit, žádat/požádat.
  • Jak? → Účinek:
    Musím studovat češtinu tak, aby se dorozuměl v nemocnici.

Konstrukce typu:

Je/není možné, aby …
Není možné, abychom chodili stále pozdě.
Je/není třeba, aby …
Je třeba, aby lékaři prováděli preventivní prohlídky.
Je/není nutné / nezbytné, aby …
Není nutné, abyste byl operován.
Je/není důležité, aby …
Je důležité, abyste tomu rozuměli.
Je (už) čas, aby ….
Je už čas, abyste přednesli svůj návrh.

Věty s ABY můžeme také někdy vyjádřit infinitivem:
Přijde, aby se poradil. Přijde se poradit.
Je nutné, abyste tomu dobře rozuměli. Je nutné tomu dobře rozumět.

Imperfektivní a perfektivní slovesa

Většina českých sloves „žije v páru“, to znamená, že mají imperfektivní a perfektivní vid, například dělat/udělat. Vid je slovesná kategorie, jejímž prostřednictvím sloveso zachycuje děj nebo činnost z hlediska nedokončenosti nebo dokončenosti, opakovanosti nebo jednorázovosti.

Imperfektivní slovesa zachycují děj jako proces. Tato slovesa vyjadřují nelimitovaný, nedokončený nebo opakovaný děj. Mají minulý, přítomný a budoucí čas.

Perfektivní slovesa zachycují výsledek děje nebo děj v určitém konkrétním momentu, například na jeho začátku nebo konci. Perfektivní slovesa netvoří přítomný čas, mají pouze minulý a budoucí čas. Pozor: Tvary dokonavých sloves, které vypadají jako tvary přítomného času, vyjadřují budoucnost, například: Zaplatím. Sejdeme se v 6 hodin. Zavolám ti/vám.

Některá slovesa nemají perfektivní protějšek, například modální slovesa (chtít, moct, muset) nebo slovesa vyjadřující stav (být, spát, stát).

Reflexivní slovesa obecně

Reflexivní slovesa jsou vždy doprovázena reflexivním se nebo si, které při konjugaci nemění svůj tvar. Se a si nemůžou stát na začátku věty, ale zaujímají druhou logickou pozici ve větě (více zde).

Neoddělitelné se/si

Se a si zde nemají žádný specifický význam, jsou pouze neoddělitelnou částí slovesa, například jmenovat se, smát se, stěžovat si, starat se o.

Oddělitelné se/si

Se a si zde mají určitý význam.

  • se – se, si – si, například:
    mýt se, oblékat se, připravovat se
    mýt si ruce, oblékat si svetr, připravovat si lekci
  • se, si – jeden druhého, vzájemně, například:
    mít se rádi, povídat si

Reflexivní se se také využívá pro tvorbu reflexivního pasiva.

Pasivum

V češtině existují dva typy pasiva:

  1. reflexivní pasivum, například dělá se, vaří se, připravuje se
  2. deskriptivní pasivum, například je dělán, je vařen, je připravován

Reflexivní pasivum

Formy reflexivního pasiva se tvoří pomocí slovesa ve 3. osobě singuláru nebo plurálu a zájmena se. Používají se v těchto významech:

  1. Reflexivní pasivum se subjektem
    Kniha se čte dobře.
    Oběd se jí v poledne.
    Písničky se zpívají.
  2. Reflexivní pasivum bez subjektu (zde se používají pouze slovesa ve 3. osobě singuláru). Tyto věty mají obecný význam.
    Čte se hodně. = Lidé hodně čtou.
    Jí se v obvykle poledne. = Lidé jí obvykle v poledne.
    Říká se, že je inflace. = Lidé říkají, že je inflace.

Deskriptivní (opisné) pasívum

Tvoří se z trpného příčestí (n-ového a t-ového) plnovýznamového slovesa a z příslušných tvarů pomocného slovesa být. Například u slovesa operovat má infinitiv v pasívu tvar být operován, -a, -o, operován-i, -y, -a; přítomný/budoucí/minulý čas: pacient je/bude/byl operován, pacientka je/bude/byla operována, dítě je/bude/bylo operováno, pacienti jsou/budou/byli operováni, ženy jsou/budou/byly operovány atd.

Příčestí trpné (participium pasivní) se tvoří příponami -n(-en) a -t:

  1. slovesa na -at, -ovat:
    zvát → zván
    dělat → dělán
    opakovat → opakován
    milovat → milován
  2. slovesa na -et, -it:
    vracet → vracen
    zvolit → zvolen

    Také: číst → čten
  3. slovesa na -nu, -nout:
    rozhodnout → rozhodnut
    prohlédnout → prohlédnut

    Také: vypít → vypit, umýt → umyt
    Pozor:
    platit → placen, vrátit → vrácen
    uklidit → uklizen, obsadit → obsazen
    zjistit → zjištěn
    přijmout → přijat

V pasivní větě se objekt v akuzativu stává subjektem věty. Sloveso má formu pasíva a shoduje se s novým subjektem. Pokud je potřeba vyjádřit subjekt aktivní věty, tzn. původce děje, je toto substantivum v instrumentálu.

Lékař čte zprávu. Zpráva je čtena. Zpráva je čtena lékařem.
Fyzioterapeut zahájil léčbu. Léčba byla zahájena. Léčba byla zahájena fyzioterapeutem.
Pacient si koupí léky v lékárně. Léky budou koupeny v lékárně. Léky budou koupeny v lékárně pacientem.

Příčestí trpné vyjadřuje rod (M, F, N) a číslo (sg., pl.):

singulár plurál
Ma, Mi pozván
léčen
pozváni
léčeny
F pozvána
léčena
pozvány
léčeny
N pozváno
léčeno
pozvána
léčena

Konjugace složeného pasíva

M F N
singulár jsem, budu, byl, -a jsem pozván pozvána
jsi, budeš, byl, -a jsi pozván pozvána
je, bude, byl, -a, -o pozván pozvána pozváno
plurál jsme, budeme, byli, -y jsme pozváni pozvány
jste, budete, byli, -y jste pozváni pozvány
jsou, budou, byli, -y, -a pozváni pozvány pozvána

Formální oslovení:
jste pozván/a, budete pozván/a, byl/a jste pozván/a

Základní slovesa pohybu

V češtině existují dva druhy základních sloves pohybu.

“Dlouhá“ (nedeterminovaná) slovesa pohybu

“Dlouhá“ (nedeterminovaná) slovesa pohybu chodit, jezdit a létat vyjadřují opakující se pohyb nebo pohyb sám o sobě, bez konkrétního cíle.

“Dlouhá“ (nedeterminovaná) slovesa pohybu
infinitiv přítomný čas (já) minulý čas (já) budoucí čas (já)
chodit chodím chodil jsem budu chodit
jezdit jezdím jezdil jsem budu jezdit
létat létám létal jsem budu létat

"Krátká“ (determinovaná) slovesa pohybu

“Krátká“ (determinovaná) slovesa pohybu jít, jet a letět vyjadřují pohyb v konkrétně vyjádřeném okamžiku a s konkrétním cílem.

“Krátká“ (determinovaná) slovesa pohybu
infinitiv přítomný čas (já) minulý čas (já) budoucí čas (já)
jít jdu šel/šla jsem půjdu
jet jedu jel jsem pojedu
letět letím letěl jsem poletím

Pozor: “Dlouhá“ i “ krátká“ slovesa pohybu jsou imperfektivní.

"Krátká" slovesa pohybu s prefixy

„Krátká“ slovesa pohybu jít, jet a letět se mohou pojit s prefixy, které mění jejich význam. Všimněte si slovesa jet, které je zde použito jako příklad:

při- přijet
od- odjet
do- dojet
jet + s- = sjet
v- vjet
vy- vyjet
ob- objet

Pozor: Slovesa přijet, odjet, dojet... jsou perfektivní. Více o imperfektivních/perfektivních slovesech zde.

Nahoru