Menü überspringen

Grammar

Die Satzreihe

Die Satzreihe ist eine enge Verbindung zweier und auch mehrerer Sätze in eine höhere semantisch-grammatikalische Satz-Ganzheit; diese Ganzheit ist auch akustisch (Intonation) und graphisch begrenzt.

Die Satzverbindung

Souvětí souřadné enthält mindestens zwei Hauptsätze (grammatikalisch voneinander unabhängig; die Anzahl der Nebensätze spielt keine Rolle), wobei die Sätze entweder mit beiordnenden Konjunktionen verbunden sind, oder sie sind ohne Konjunktionen aneinander angereiht.

Semantische Beziehungen zwischen den Hauptsätzen

  1. souvětí slučovací (kopulative)
    • die Sätze einfach angereiht, die Aussageinhalte sind sich gleich: Byl hezký letní den, svítilo slunce a obloha byla bez mraků.
    • a, i, ani, nebo, či
    • jednak-jednak, jak-tak, hned-hned
  2. souvětí stupňovací (Gradationssätze)
    • der Inhalt des zweiten Satzes hat größeres Gewicht als der Inhalt des ersten Satzes: Byl nejen dobrý lékař, ale byl i vynikající hudebník.
    • ba, dokonce, ba dokonce, ba i, ale i
    • nejen-ale, nejen-nýbrž i
  3. souvětí odporovací (adversative)
    • der Inhalt des zweites Satzes bestreitet den Inhalt des ersten Satzes, ist mit ihm in Missklang oder schränkt ihn ein: Nemohl jsem sice jít do divadla, ale poslouchal jsem operu na CD.
    • ale, avšak, však, nýbrž, nicméně
    • sice-ale
  4. souvětí vylučovací (disjunktive)
    • die Inhalte der Sätze können nicht gleichzeitig gelten; es gilt jeder beliebige, aber nur einer von ihnen: Buď půjde na operaci, nebo zemře.
    • nebo, anebo
    • buď-buď, buď-nebo
  5. souvětí důvodové (kausale)
    • der zweite Satz bringt wichtige Information für das Verständnis des Inhaltes des ersten Satzes Museli prodat dům, neboť měli velké dluhy.
    • neboť, vždyť, totiž
  6. souvětí důsledkové (konklusive)
    • die Beziehung zwischen den Sätzen, bei denen der zweite inhaltlich aus dem ersten folgt: Měli velké dluhy, a proto museli prodat dům.
    • proto, a proto, tedy, tudíž, tak, a tak
  7. souvětí vysvětlovací (explikative)
    • der zweite Satz ist die Erklärung des ersten Satzes: Onemocněl cukrovkou stejně jako jeho otec; je to totiž dědičná choroba.
    • tj., a to, totiž, vždyť, však, to

Das Satzgefüge

Das Satzgefüge enthält einen Hauptsatz und einen oder mehrere Nebensätze. Der Nebensatz erweitert irgendein Satzglied des Hauptsatzes. Die Nebensätze sind konjunktional oder relativ.

Der Objektnebensatz

Er drückt das Objekt des übergeordneten Satzes aus. Er hängt vom Verb des übergeordneten Satzes (oder vom Adjektiv) ab. Am häufigsten wird er durch die Konjunktionen (že, aby, jak, když), durch die Relativpronomen (kdo, co, jaký, který u.a.), durch die Adverbien (kde, kam, odkud, …) eingeleitet.

Die Objektnebensätze sind oft von Verben mit der Bedeutung des Sprechens, Denkens und der Wahrnehmung abhängig: říct, vypravovat, myslet, pamatovat si, zapomenout, přát si….

Beispiele:
Moje sestra se bojí, že lékař přijede příliš pozdě.
Chceme, aby nám někdo poradil.
Nesnáším, když kolega přijde pozdě do práce.
Vypravovali, jak trávili dovolenou.
Nepamatuju si, kdo to říkal.
Nevěděl, co má dělat.
Zapomněli, kde zaparkovali auto.
Ještě nevíme, jaká léčba bude zvolena.
Ptal se, jestli máme čas.
Říkal, že nemá čas.
Vím, odkud se dováží ten přípravek.

Der Objektnebensatz drückt das Objekt des übergeordneten Satzes aus. Zum Beispiel: Chceme radu. → Chceme, aby nám někdo poradil.

Die Objektnebensätze werden zum Ausdruck der indirekten Rede verwendet:

Die direkte Rede Die indirekte Rede
Die direkte Rede verkündet etwas:
Lékař řekl: “Budete muset jít na operaci.“
Die indirekte Rede beginnt mit že:
„Lékař mi oznámil, že budu muset jít na operaci.“
Die direkte Rede befiehlt etwas, das ist ein Befehl:
Nutriční specialistka mi řekla: “Nejezte tučná jídla!“
Die indirekte Rede beginnt:
  1. abych, abys… (aby + Konditional)
  2. že mám/nemám + Infinitiv
Řekla mi, abych nejedla tučná jídla. Nutriční specialistka mi řekla, ať nejím tučná jídla.
Nutriční specialistka mi řekla, že nemám jíst tučná jídla.
Die direkte Rede ist eine Frage:
Bratr se zeptal: „Přijdeš zítra?“
Zeptal jsem se lékaře: “Kdy mám přijít na kontrolu?“
Die indirekte Rede beginnt
  1. jestli,
  2. kdy, kde, proč…
Bratr se zeptal, jestli zítra přijdu.
Zeptal jsem se lékaře, kdy mám přijít na kontrolu.

Achtung:
Bei der Änderung der direkten Rede in indirekte ändert sich gewöhnlich die Person.
Die Verbzeitform ändert sich in der indirekten Rede nicht.

Kausaler und explikativer Adverbialnebensatz

Sie drücken die Ursache (den Grund) des übergeordneten Satzes aus. Sie werden mit den Konjunktionen že, protože, poněvadž, jelikož eingeleitet.

Beispiel: Musel jít k zubaři, protože ho bolel zub. Pacienta museli okamžitě operovat proto, že se jeho zdravotní stav zhoršil.

Temporaler Adverbialnebensatz

Die Temporalsätze antworten auf die Frage Wann? und können durch folgende Konjunktionen: když, až, než, jakmile, zatímco, kdykoli(v), dokud/dokud ne eingeleitet werden.

Weitere, nicht so häufige Konjunktionen sind: mezitímco, sotva, sotvaže, co, jen co, jak, hned jak, kdy, pokud.

Zwischen dem Haupt-(= unabhängigen) und dem temporalen (= abhängigen) Adverbialnebensatz benutzen wir immer einen Beistrich.

Když Když (= wann/als) ist die häufigste Konjunktion in den Temporalsätzen. Když jsem byl nemocný, nemohl jsem pracovat.
(= bis/sobald) Až budu mít čas, přijdu.
Než Než (= als/bis/bevor) Než zrekonstruují chirurgické oddělení, pacienti budou jezdit do krajského města.
Jakmile Jakmile (= als/sobald) Jakmile přišla lékařka, pozvali mě do ordinace.
Zatímco Zatímco (= während/derweilen) Zatímco jsem mluvil se zdravotní sestrou, lékař vyšetřil manželku.
Kdykoli (v) Kdykoli(v) (= wann auch immer/jederzeit/sooft) Kdykoli si vezmu více než jednu tabletu proti bolesti, je mi špatně od žaludku.
Dokud / dokud ne Dokud/dokud ne (= bis/solange/bevor) Dokud budu nemocná, bude mě zastupovat kolegyně.
Dokud nebudu zdravá, bude mě zastupovat kolegyně.

Beim temporalen Adverbialsatz kann der Hauptsatz entweder vorangehen und die Satzreihe einleiten oder an der zweiten Stelle sein:
Nemohl jsem pracovat, když jsem byl nemocný. (Když jsem byl nemocný, nemohl jsem pracovat.)
Přijdu, až budu mít čas. (Až budu mít čas, přijdu.)
Pacienti budou jezdit do krajské nemocnice, než bude zrekonstruováno chirurgické oddělení.
Pozvali mě do ordinace, jakmile přišla lékařka.
Lékař vyšetřil manželku, zatímco jsem mluvil se zdravotní sestrou.
Je mi špatně od žaludku, kdykoli si vezmu více než jednu tabletu proti bolesti.
Kolegyně mě bude zastupovat, dokud budu nemocná.
Kolegyně mě bude zastupovat, dokud nebudu zdravá.

Der attributive Nebensatz

In den Nebensätzen stimmt das Pronomen který mit dem Geschlecht des Substantivs, auf das es sich bezieht (siehe Farben), überein, und gleichzeitig passt sich der Fall des Pronomens dem Verb oder der Präposition im Nebensatz an (zum Beispiel steht das Verb znát mit Akkusativ). Vergleichen Sie:
To je student, kterého znám.
To je obchod, který znám.
To je škola, kterou znám.
To je kino, které znám.

Die Relativsätze mit který nach Präpositionen und die Zwischensätze

Das Relativpronomen který verbindet zwei Sätze und drückt die Beziehung des Nebensatzes (d.h. des mit diesem Pronomen beginnenden Satzes) zu einem Satzglied des überordneten Satzes (das ist meistens das Substantiv oder das Personalpronomen) aus. Es wird wie das Adjektiv nový dekliniert und drückt das Geschlecht, die Zahl und den Fall aus. Es ist immer im gleichen Geschlecht und im gleichen Numerus wie das Substantiv, auf das es hinweist. Im Satz hat es die Funktion des Subjekts oder Objekts, das bedeutet, dass es ein Satzpaar mit dem Verb bildet.

  1. Das Relativpronomen verbindet zwei Sätze:
    Mám dům. Dům je velký a pohodlný. → Mám dům, který je velký a pohodlný.
    Lékařka vyšetřila pacientku. Pacientka byla přijata na oddělení večer. → Lékařka vyšetřila pacientku, která byla přijata na oddělení večer.
  2. Das Relativpronomen nach der Präposition:
    To je zdravotní sestra. Se zdravotní sestrou jsem mluvila o své nemoci. → To je zdravotní sestra, se kterou jsem mluvila o své nemoci.
  3. Das Relativpronomen führt die Zwischensätze ein:
    Bratrova manželka pracuje v nemocniční lékárně. Bratr manželku poznal na stáži ve Švédsku. → Bratrova manželka, kterou poznal na stáži ve Švédsku, pracuje v nemocniční lékárně.
Nach oben: