Menü überspringen

Grammar

Die Pronomen

Die Personalpronomen

Die Personalpronomen haben in den Fällen außer im Nominativ drei Formarten:

  • die kurzen Formen, die man nicht nach der Präposition verwenden darf
  • die Formen nach der Präposition
  • die akzentuierten Formen, die man am Anfang und am Ende des Satzes verwendet

Die Deklination der kurzen Formen der Personalpronomen

der Fall die Formen der Pronomen
der Singular der Plural
1. Nominativ ty on, ono ona my vy oni
2. Genitiv ho nás vás jich
3. Dativ mi/mně ti mu nám vám jim
4. Akkusativ ho ji nás vás je
6. Lokativ mně tobě něm nás vás nich
7. Instrumental mnou tebou jím námi vámi jimi

Mehr über den Unterschied zwischen der formellen Anrede (mit der Hilfe des Personalpronomens vy, Siezen) und der informellen Anrede (mit Hilfe des Pronomens ty, Duzen), finden Sie hier.

Die Deklination der Formen nach der Präposition und der akzentuierten Formen der Personalpronomen

der Fall die Art der Pronomen die Formen der Pronomen
der Singular der Plural
1. Nominativ ty on, ono ona my vy oni
2. Genitiv die Formen nach der Präposition tebe něho/něj nás vás nich
die akzentuierten Formen tebe jeho nás vás jich
3. Dativ die Formen nach der Präposition mně tobě němu nám vám nim
die akzentuierten Formen mně tobě němu nám vám nim
4. Akkusativ die Formen nach der Präposition tebe něho/něj ni nás vás
die akzentuierten Formen tebe jeho/jej ji nás vás je
6. Lokativ die Formen nach der Präposition mně tobě něm nás vás nich
7. Instrumental die Formen nach der Präposition mnou tebou ním námi vámi nimi
die akzentuierten Formen mnou tebou jím námi vámi jimi

Das Reflexivpronomen se

Dieses Pronomen wird verwendet, wenn Subjekt und Objekt identisch sind. Es hat keine Form im Nominativ und wird für alle Personen in Singular und Plural verwendet.

Die Deklination des Reflexivpronomens se

1. Nominativ -
2. Genitiv sebe
3. Dativ sobě, si
4. Akkusativ sebe, se
5. Vokativ -
6. Lokativ sobě
7. Instrumental sebou

Beispiele: Mluví jenom o sobě. Co si vezmeš večer na sebe? Koupím si kávu s sebou, nemám čas sedět v kavárně.

Die kurzen Formen se und si sind auch Bestandteil der Reflexivverben: Posaď se. Sedni si. Učím se česky. Ráno se oblékám. Oblékám si kalhoty a tričko.

Die Fragepronomen

Die Deklination der Fragepronomen kdo, co

1. Nominativ kdo co
2. Genitiv koho čeho
3. Dativ komu čemu
4. Akkusativ koho co
5. Vokativ - -
6. Lokativ kom čem
7. Instrumental kým čím

Beachten Sie, dass in der Frage die Präposition vor dem Interrogativpronomen steht, zum Beispiel: Na koho čekáš? O kom mluvíš? S kým jdeš do kina?

Die Indefinitpronomen

Die Indefinitpronomen sind meistens von den Fragepronomen abgeleitet: kdo → někdo, co → něco, který → některý, čí → něčí, jaký → nějaký. Zu den Fragepronomen fügen wir verschiedene Präfixe hinzu (ně-, lec-, leda-, kde-, málo- u.a.) und die Partikel (-si, -koli u.a.), wie někdo, kdosi, čísi, jakýsi, leckdo, ledaco, kdokoli, málokdo, kdekdo. Zu den Indefinitpronomen zählen wir auch die Pronomen každý, všechen (všichni), týž und sám, samý.

Die Deklination der Indefinitpronomen někdo, něco

Die Indefinitpronomen někdo, něco werden ähnlich wie die Fragepronomen kdo, co dekliniert:

1. Nominativ někdo něco
2. Genitiv někoho něčeho
3. Dativ někomu něčemu
4. Akkusativ někoho něco
5. Vokativ někdo něco
6. Lokativ o někom o něčem
7. Instrumental někým něčím

Die Deklination der Indefinitpronomen některý, nějaký und něčí

Die Indefinitpronomen některý und nějaký werden wie das Adjektiv nový dekliniert. Das Pronomen něčí wird wie das Adjektiv moderní dekliniert.

der Singular der Plural
1. Nominativ Ma
Mi
F
N
některý, něčí, nějaký
některý, něčí, nějaký
některá, něčí, nějaká
některé, něčí, nějaké
někteří, něčí, nějací
některé, něčí, nějaké
některé, něčí, nějaké
některá, něčí, nějaká
2. Genitiv Ma
Mi
F
N
některého, něčího, nějakého
některého, něčího, nějakého
některé, něčí, nějaké
některého, něčího, nějakého
některých, něčích, nějakých
některých, něčích, nějakých
některých, něčích, nějakých
některých, něčích, nějakých
3. Dativ Ma
Mi
F
N
některému, něčímu, nějakému
některému, něčímu, nějakému
některé, něčí, nějaké
některému, něčímu, nějakému
některým, něčím, nějakým
některým, něčím, nějakým
některým, něčím, nějakým
některým, něčím, nějakým
4. Akkusativ Ma
Mi
F
N
některého, něčího, nějakého
některý, něčí, nějaký
některou, něčí, nějakou
některé, něčí, nějaké
některé, něčí, nějaké
některé, něčí, nějaké
některé, něčí, nějaké
některá, něčí, nějaká
5. Vokativ Ma
F
některý, něčí, nějaký
některá, něčí, nějaká
některé, nějaké
některé, nějaké
6. Lokativ Ma
Mi
F
N
(o) některém, (o) něčím, (o) nějakém
(o) některém, (o) něčím, (o) nějakém
(o) některé, (o) něčí, (o) nějaké
(o) některém, (o) něčím, (o) nějakém
(o) některých, (o) něčích, (o) nějakých
(o) některých, (o) něčích, (o) nějakých
(o) některých, (o) něčích, (o) nějakých
(o) některých, (o) něčích, (o) nějakých
7. Instrumental Ma
Mi
F
N
některým, něčím, nějakým
některým, něčím, nějakým
některou, něčí, nějakou
některým, něčím, nějakým
některými, něčími, nějakými
některými, něčími, nějakými
některými, něčími, nějakými
některými, něčími, nějakými

Das Pronomen všechno, všichni, všechny, všechna und každý

Das Pronomen všechno (die Form Singular Nominativ) steht im Satz immer selbstständig:

Die Mehrzahlformen všichni, všechny, všechna knüpfen an das Substantiv im Plural an:

Die Deklination des Pronomens všechno

1. Nominativ všechno
2. Genitiv všeho
3. Dativ všemu
4. Akkusativ všechno
5. Vokativ všechno
6. Lokativ (o) všem
7. Instrumental vším

Die Deklination der Pronomen všichni, všechny, všechna

Ma Mi F N
1. Nominativ všichni všechny všechny všechna
2. Genitiv všech
3. Dativ všem
4. Akkusativ všechny všechny všechna
5. Vokativ všechny všechny všechna
6. Lokativ (o) všech
7. Instrumental všemi

Die Deklination des Pronomens každý

Das Pronomen každý verlangt das Substantiv im Singular: každý student, každý stůl, každá studentka, každé dítě. Es wird wie ein hartes Adjektiv nový dekliniert. Die Formen des Plurals werden nur bei den Pluraliatantum (každé Vánoce, o každých Vánocích, před každými narozeninami) verwendet.

Ma Mi F N
1. Nominativ každý každá každé
2. Genitiv každého každé každého
3. Dativ každému každé každému
4. Akkusativ každého každý každou každé
5. Vokativ každý každá každé
6. Lokativ (o) každém (o) každé (o) každém
7. Instrumental každým každou každým

Die Negativpronomen

Die Negativpronomen werden meistens von den Fragepronomen abgeleitet:
kdo → nikdo, co → nic, čí → ničí

Die Pronomen který und jaký haben ein unregelmäßiges Negativgegenstück: žádný.

Die Deklination der Negativpronomen nikdo, nic

Die Negativpronomen nikdo, nic werden ähnlich wie die Fragepronomen kdo, co dekliniert:

1. Nominativ nikdo nic
2. Genitiv nikoho ničeho
3. Dativ nikomu ničemu
4. Akkusativ nikoho nic
5. Vokativ nikdo nic
6. Lokativ o nikom o ničem
7. Instrumental nikým ničím

Die Deklination der Negativpronomen ničí und žádný

Die Deklination des Pronomens ničí
der Singular der Plural
1. Nominativ Ma
Mi
F
N
ničí
ničí
ničí
ničí
ničí
ničí
ničí
ničí
2. Genitiv Ma
Mi
F
N
ničího
ničího
ničí
ničího
ničích
ničích
ničích
ničích
3. Dativ Ma
Mi
F
N
ničímu
ničímu
ničí
ničímu
ničím
ničím
ničím
ničím
4. Akkusativ Ma
Mi
F
N
ničího
ničí
ničí
ničí
ničí
ničí
ničí
ničí
5. Vokativ Ma
F
ničí
ničí
ničí
ničí
6. Lokativ Ma
Mi
F
N
(o) ničím
(o) ničím
(o) ničí
(o) ničím
(o) ničích
(o) ničích
(o) ničích
(o) ničích
7. Instrumental Ma
Mi
F
N
ničím
ničím
ničí
ničím
ničími
ničími
ničími
ničími
Die Deklination des Pronomens žádný
der Singular der Plural
1. Nominativ Ma
Mi
F
N
žádný
žádný
žádná
žádné
žádní
žádné
žádné
žádná
2. Genitiv Ma
Mi
F
N
žádného
žádného
žádné
žádného
žádných
žádných
žádných
žádných
3. Dativ Ma
Mi
F
N
žádnému
žádnému
žádné
žádnému
žádným
žádným
žádným
žádným
4. Akkusativ Ma
Mi
F
N
žádného
žádný
žádnou
žádné
žádné
žádné
žádné
žádná
5. Vokativ Ma
F
žádný
žádná
žádné
žádné
6. Lokativ Ma
Mi
F
N
(o) žádném
(o) žádném
(o) žádné
(o) žádném
(o) žádných
(o) žádných
(o) žádných
(o) žádných
7. Instrumental Ma
Mi
F
N
žádným
žádným
žádnou
žádným
žádnými
žádnými
žádnými
žádnými

Das Negativpronomen verlangt im Satz die Negativform des Verbs:
Nikdo dneska nehraje fotbal.
Nic mě teď nebolí.
Neznám tady žádného lékaře.

Im tschechischen Satz können auch mehrere Negativwörter (Pronomen, Adverbien, Verben) sein, die Bedeutung des Satzes bleibt negativ:
Nikdo nic neví.
Nikdo se nikdy o nic nezajímal.

Die Demonstrativpronomen

Die Demonstrativpronomen ten, ta, to und ihre Deklination - das Hochtschechische (das Umgangstschechische)

das Genus der/dieser, die/diese, das/dieses
der Singular der Plural
1. Nominativ Ma
Mi
F
N
ten
ten
ta
to
ti (ty)
ty
ty
ta (ty)
2. Genitiv Ma
Mi
F
N
toho
toho
té (tý)
toho
těch
těch
těch
těch
3. Dativ Ma
Mi
F
N
tomu
tomu
té (tý)
tomu
těm
těm
těm
těm
4. Akkusativ Ma
Mi
F
N
toho
ten
tu
to
ty
ty
ty
ta (ty)
5. Vokativ Ma
F
-
-
-
-
6. Lokativ Ma
Mi
F
N
tom
tom
té (tý)
tom
těch
těch
těch
těch
7. Instrumental Ma
Mi
F
N
tím
tím
tou
tím
těmi (těma)
těmi (těma)
těmi (těma)
těmi (těma)

Genauso wie ten, ta, to deklinieren wir auch die Pronomen tento, tato, toto und tenhle, tahle, tohle.

Die Possessivpronomen

Die Deklination des Possessivpronomens můj, moje - das Hochtschechische (das Umgangstschechische)

das Genus mein, meine
der Singular der Plural
1. Nominativ Ma
Mi
F
N
můj
můj
moje/má
moje/mé (mý)
moji/mí (mý)
moje/mé (mý)
moje/mé (mý)
moje/má (mý)
2. Genitiv Ma
Mi
F
N
mého (mýho)
mého (mýho)
mojí/mé (mý)
mého (mýho)
mých (mejch)
mých (mejch)
mých (mejch)
mých (mejch)
3. Dativ Ma
Mi
F
N
mému (mýmu)
mému (mýmu)
mojí/mé (mý)
mému (mýmu)
mým (mejm)
mým (mejm)
mým (mejm)
mým (mejm)
4. Akkusativ Ma
Mi
F
N
mého (mýho)
můj
moji/mou
moje/mé (mý)
moje/mé (mý)
moje/mé (mý)
moje/mé (mý)
moje/má (mý)
5. Vokativ Ma
F
můj
moje/má
moji/mí (mý)
moje/mé (mý)
6. Lokativ Ma
Mi
F
N
mém (mým)
mém (mým)
mojí/mé (mý)
mém (mým)
mých (mejch)
mých (mejch)
mých (mejch)
mých (mejch)
7. Instrumental Ma
Mi
F
N
mým
mým
mojí/mou
mým
mými (mejma)
mými (mejma)
mými (mejma)
mými (mejma)

Achtung: Das Possessivpronomen hängt nicht von dem Geschlecht der Person, die spricht, sondern von dem Geschlecht des Substantivs, auf das es sich bezieht, ab. Vergleichen Sie:
Eine Frau sagt: To je můj bratr. To je moje sestra. To je moje auto.
Ein Mann sagt: To je můj bratr. To je moje sestra. To je moje auto.

Die Deklination aller Possessivpronomen

Ähnlich wie můj, moje deklinieren wir in den meisten Formen auch die Pronomen tvůj, svůj, náš a váš. Zu den Formen tv-, sv-, naš-, vaš- fügen wir die Endungen ohne m- (zum Beispiel m-ého > tv-ého, sv-ého, naš-eho, vaš-eho) hinzu. Die Pronomen můj, tvůj, svůj haben in den Feminin- und Neutrumformen auch kurze Buchformen (zum Beispiel má, mé, tvá, tvé, svá, své, die wir wie nový deklinieren. Das Pronomen její deklinieren wir wie moderní. Die Possessivpronomen jeho, jejich deklinieren wir nicht.

Die Deklination der Possessivpronomen im Singular

Ma Mi F N
1. Nominativ můj má/moje mé/moje
2. Genitiv mého mé/ mojí mého
3. Dativ mému mé/mojí mému
4. Akkusativ mého můj mou/moji mé/moje
5. Vokativ můj má/moje mé/moje
6. Lokativ (o) mém (o) mé/mojí (o) mém
7. Instrumental mým mou/mojí mým
Ma Mi F N
1. Nominativ tvůj tvá/tvoje tvé/tvoje
2. Genitiv tvého tvé/tvojí tvého
3. Dativ tvému tvé/tvojí tvému
4. Akkusativ tvého tvůj tvou/tvoji tvé/tvoje
5. Vokativ tvůj tvá/tvoje tvé/tvoje
6. Lokativ (o) tvém (o) tvé/tvojí (o) tvém
7. Instrumental tvým tvou/tvojí tvým
Ma Mi F N
1. Nominativ její její její
2. Genitiv jejího její jejího
3. Dativ jejímu její jejímu
4. Akkusativ jejího její její její
5. Vokativ její její její
6. Lokativ (o) jejím (o) její (o) jejím
7. Instrumental jejím její jejím
Ma Mi F N
1. Nominativ náš, váš naše, vaše naše, vaše
2. Genitiv našeho, vašeho naší, vaší našeho, vašeho
3. Dativ našemu, vašemu naší, vaší našemu, vašemu
4. Akkusativ našeho, vašeho náš, váš naši, vaši naše, vaše
5. Vokativ náš, váš naše, vaše naše, vaše
6. Lokativ (o) našem, vašem (o) naší, vaší (o) našem, vašem
7. Instrumental naším, vaším naší, vaší naším, vaším

Die Possessivpronomen der dritten Person Singular, die sich auf eine Person des Geschlechts Maskulin oder Neutrum (jeho) beziehen und das Possessivpronomen der dritten Person Plural (ejich) sind undeklinierbar. Nur das Possessivpronomen der dritten Person Singular (její), das sich auf eine Person des Geschlechts Femininum bezieht, wird dekliniert.

Die Deklination der Possessivpronomen im Plural

Ma Mi F N
1. Nominativ mí/moji mé/moje mé/moje má/moje
2. Genitiv mých
3. Dativ mým
4. Akkusativ mé/moje mé/moje má/moje
5. Vokativ mí/moji mé/moje mé/moje má/moje
6. Lokativ (o) mých
7. Instrumental mými
Ma Mi F N
1. Nominativ tví/tvoji tvé/tvoje tvé/tvoje tvá/tvoje
2. Genitiv tvých
3. Dativ tvým
4. Akkusativ tvé/tvoje tvé/tvoje tvá/tvoje
5. Vokativ tví/tvoji tvé/tvoje tvé/tvoje tvá/tvoje
6. Lokativ (o) tvých
7. Instrumental (o) tvých
Ma Mi F N
1. Nominativ její její její
2. Genitiv jejích
3. Dativ jejím
4. Akkusativ její
5. Vokativ její
6. Lokativ (o) jejích
7. Instrumental jejími
Ma Mi F N
1. Nominativ naši, vaši naše, vaše naše, vaše naše, vaše
2. Genitiv našich, vašich
3. Dativ našim, vašim
4. Akkusativ naše, vaše naše, vaše naše, vaše
5. Vokativ naši, vaši naše, vaše naše, vaše naše, vaše
6. Lokativ (o) našich, vašich
7. Instrumental našimi, vašimi

Das Pronomen svůj

Das Pronomen svůj wird anstelle von Pronomen můj, tvůj, jeho, její, jejich verwendet, wenn die zugeeignete Sache oder Person der durch das Subjekt im Satz ausgedrückten Person gehören:
Napsal jsem si svoje nové telefonní číslo do diáře. (já + moje → svoje)
Pacient si může přinést do nemocnice svůj mobil. (on + jeho → svůj)

der Singular der Plural
1. Nominativ Ma
Mi
F
N
svůj
svůj
svoje
svoje
svoji
svoje
svoje
svoje
2. Genitiv Ma
Mi
F
N
svého
svého
svojí
svého
svých
svých
svých
svých
3. Dativ Ma
Mi
F
N
svému
svému
svojí
svému
svým
svým
svým
svým
4. Akkusativ Ma
Mi
F
N
svého
svůj
svoji
svoje
svoje
svoje
svoje
svoje
5. Vokativ Ma
F
svůj
svoje
svoji
svoje
6. Lokativ Ma
Mi
F
N
(o) svém
(o) svém
(o) svojí
(o) svém
(o) svých
(o) svých
(o) svých
(o) svých
7. Instrumental Ma
Mi
F
N
svým
svým
svojí
svým
svými
svými
svými
svými

Die Relativpronomen

Sie verbinden die Sätze in der Satzreihe genauso wie die Konjunktionen und Relativadverbien. Zu den Relativpronomen gehören die Pronomen kdo, co, který, jaký, čí, jenž.

Die Nebensätze, die wir mit den Relativpronomen und Relativadverbien verbinden, nennen wir Relativsätze Lékař, který operuje srdce, se nazývá kardiochirurg. Navštívil místo, kde se narodil.) Mehr über die Relativsätze finden Sie hier.

Das Pronomen který wird nach dem Adjektiv nový dekliniert (který - nový, kterého - nového, s kterými - s novými).

der Singular der Plural
Ma Mi F N Ma Mi F N
1. Nominativ který který která které kteří které které která
2. Genitiv kterého které kterého kterých
3. Dativ kterému které kterému kterým
4. Akkusativ kterého který kterou které které které která
6. Lokativ kterém které kterém kterých
7. Instrumental kterým kterou kterým kterými

Das Pronomen jenž hat dieselbe Bedeutung wie das Pronomen který. Als einziges Relativpronomen ist es nicht gleichzeitig ein Fragepronomen. Es wird weniger oft verwendet, vorwiegend in den Fach- und Kunsttexten, die eine größere Menge an Attributsätzen beinhalten (insbesondere deswegen, damit wir nicht ständig die Formen des Pronomens který) wiederholen.

der Singular der Plural
Ma Mi F N Ma Mi F N
1. Nominativ jenž jenž jež jež již jež jež jež
2. Genitiv jehož jíž jehož jichž
3. Dativ jemuž jíž jemuž jimž
4. Akkusativ jehož, jejž jejž již jež jež
6. Lokativ (o) němž (o) níž (o) němž nichž
7. Instrumental jímž jíž jímž jimiž

Nach den Präpositionen wird am Anfang des Pronomens jenž der Buchstabe n- eingefügt: pro niž, vedle nichž.

Nach oben: