Saltar menú

Grammar

Casos

Nominativo (1er caso). Uso del nominativo

El nominativo es la forma básica del sustantivo. Con el nominativo en la frase se expresa

  • sujeto, por ejemplo Student je ve škole.
  • miembro oracional que concuerda con el sujeto, por ejemplo Otec je manažer.

Nominativo singular

Se encuentra aquí.

Reglas simplificadas para el nominativo plural

Se encuentra aquí.

Nominativo plural

Se encuentra aquí.

Genitivo (2º caso). Uso del genitivo

El genitivo se utiliza:

  • para expresar la posesión (= que algo pertenece a alguien) o autoría
  • para expresar significado partitivo
    • después de palabras que expresan parte, mesura o peso (trochu, kousek, čtvrt, půl,...)
    • después de palabras que expresan cantidad (trochu, moc, hodně, málo, dost, míň, víc, většina...)
    • después del numeral 5 en adelante (solo genitivo plural)
  • después de algunos verbos y de verbos con preposiciones
    bát se, mít strach z, ptát se/zeptat se, účastnit se/zúčastnit se, všímat si/všimnout si
  • después de estas preposiciones
    bez, během, blízko, do, kolem, kromě, místo, od/ode, podle, u, uprostřed, vedle, z/ze
  • con las fechas (Je dvacátého května.)

Fíjate en el uso del genitivo en un texto especializado:
Provedeme vyšetření jater a plic.
Anamnéza u onkologických a hematologických onemocnění.
V rodinné anamnéze se ptáme na výskyt krevních nebo nádorových onemocnění u rodičů a sourozenců.
Pohledem si všímáme dýchacích exkurzí.
Projevy peritoneálního dráždění jsou přítomny i v případech peritonitidy jiného původu.
V praxi je důležité odlišit od šelestů organického původu tzv. benigní šelesty.
Vyšetření krevního obrazu se provádí z obvodové krve.

Genitivo singular

Se encuentra aquí.

Genitivo plural

Se encuentra aquí.

Dativo (3er caso). Uso del dativo

El dativo se utiliza:

  • después de algunos verbos para expresar el objeto indirecto (OI)
    dávat/dát, doporučovat/doporučit, krást/ukrást, kupovat/koupit, posílat/poslat, psát/napsat, půjčovat/půjčit, říkat/říct, telefonovat/zatelefonovat, volat/zavolat, vyřizovat/vyřídit, vysvětlovat/vysvětlit
  • después de algunos verbos y adjetivos para expresar el objeto (O)
    být podobný, děkovat/poděkovat, pomáhat/pomoct, rozumět/porozumět
  • después de estas preposiciones
    díky, k/ke kvůli, naproti, proti
  • en construcciones de objeto con verbos
    být ... let; být dobře, špatně; být teplo, zima; hodit se; chutnat; chybět; líbit se; slušet; vadit

Fíjate en el uso del dativo en un texto especializado:
Ke kvalifikaci dušnosti jsou používána různá kritéria.
Při změnách velikosti jater dochází k posunu jejich dolní hranice.
Na základě nejrůznějších vyšetření lékař dospěje k definitivní diagnóze.
Současná kardiologie má k dispozici velké množství vyšetřovacích metod.
Kardiochirurg se věnuje operačnímu řešení nemocí srdce a velkých cév.
K přenosu infekce může dojít i při běžných onemocněních dýchacích cest.
Pacient není vzhledem ke svému zdravotnímu stavu soběstačný.

Dativo singular

Se encuentra aquí.

Dativo plural

Se encuentra aquí.

Acusativo (4º caso). Uso del acusativo

El acusativo se utiliza:

  • después de algunos verbos para expresar el objeto directo (OD)
    dávat si/dát si, mít, chtít, mít rád, hledat, jíst/sníst, kupovat/koupit, pít/vypít, potřebovat, používat/použít, studovat, vidět/uvidět, pamatovat (si)/zapamatovat (si), zapomínat/zapomenout
  • después de algunos verbos con las preposiciones na, o y za para expresar el objeto (O)
    být zvyklý na, čekat/počkat na, dívat se/podívat se na, mít chuť na, těšit se na, zapomínat/zapomenout na, zlobit se/rozzlobit se na, bát se o P, prosit/poprosit o, starat se/postarat se o, zajímat se o, žádat/požádat o, děkovat/poděkovat za, utrácet/utratit za
  • después de estas preposiciones
    mezi, na, nad, pod, pro, před, v/ve, za
    Las preposiciones na y v/ve también se utililzan con el locativo.
    Las preposiciones nad, pod, před, za y mezi también se utilizan con el instrumental.
  • en construcciones de objeto con verbos
    bavit, bolet, těšit, zajímat
  • para expresar tiempo (každou středu, příští sobotu, minulý týden...)

Fíjate en el uso del acusativo en un texto especializado:
Lékař přebíral veškerou odpovědnost za léčbu.
Patologické rezistence vyžadují bližší charakteristiku.
Moderní zobrazovací metody se opírají o stále dokonalejší zobrazovací techniky.
Biopsie lze rozdělit na cílené a slepé.
Na základě symptomů popsaných pacientem může lékař stanovit symptomatickou diagnózu.
V osobní anamnéze se ptáme na dětská onemocnění.
U žen se zajímáme o gynekologické obtíže.
Laboratorní biochemická vyšetření umožňují vyloučit nebo potvrdit diagnostickou úvahu.
Nemocný přes náležité vysvětlení odmítá potřebnou péči.
Endoskopie patří mezi nejdůležitější vyšetřovací metody.

Acusativo singular

Se encuentra aquí.

Reglas simplificadas para el acusativo plural

Se encuentra aquí.

Acusativo plural

Se encuentra aquí.

Vocativo (5º caso). Uso del vocativo

El vocativo se usa cuando nos dirigimos a alguien.
Adam – Adame! Eva – Evo!

Apellidos en vocativo

Normalmente los apellidos se utilizan junto a los términos pan, paní o slečna.
pan Novák – pane Nováku! (en la lengua hablada pane Novák! )
paní Nováková – paní Nováková!
slečna Nováková – slečno Nováková!

Otros tratamientos en vocativo

En el tratamiento de personas desconocidas se utilizan los términos:
pan – pane!
paní – paní!
slečna – slečno!

Menos formal, tratamiento cortés: mladá paní – mladá paní!

Títulos en vocativo

Los títulos siempre se utilizan con las palabras pan o paní. Por ejemplo:
pan doktor – pane doktore!
pan profesor – pane profesore!
pan inženýr – pane inženýre!
paní doktorka – paní doktorko!
paní profesorka – paní profesorko!
paní inženýrka – paní inženýrko!

Vocativo singular

Se encuentra aquí.

Vocativo plural

Se encuentra aquí.

Locativo (6º caso). Uso del locativo

El locativo siempre se utiliza con preposición. Se utiliza:

  • después de algunos verbos con las preposiciones o y na
    bavit se/pobavit se o, číst (si)/přečíst (si) o, mluvit o, myslet si/pomyslet si, povídat (si)/popovídat (si) o, psát o/napsat o, říkat/říct o, slyšet o, vyprávět o, záležet na
  • después de las preposiciones
    na, v/ve, po, při, o

Las preposiciones na y v/ve también se utilizan con el acusativo.

Fíjate en el uso del locativo en un texto especializado:
Při změnách velikosti jater dochází k posunu jejich dolní hranice.
Intenzita diastolického šelestu je závislá na dýchání.
Intenzita bolesti závisí na individuálně rozdílném prahu vnímání bolestivých podnětů.
V rodinné anamnéze u chorob ledvin pátráme po dně a jiných metabolických onemocněních.
Speciální část knihy pojednává o zvláštnostech anamnézy v jednotlivých podoborech vnitřního lékařství.

Locativo singular

Se encuentra aquí.

Reglas simplificadas para el locativo singular

Se encuentra aquí.

Locativo plural

Se encuentra aquí.

Instrumental (7º caso). Uso del instrumental

El instrumental se utiliza:

  • para expresar instrumento: Myju si ruce mýdlem.
  • para expresar movimiento con algún medio de transporte: Do USA létáme letadlem.
  • para expresar movimiento a través de un lugar determinado: Musíme projít parkem.
  • para expresar los movimientos del cuerpo: Kvadruplegik nemůže hýbat rukama ani nohama.
  • para expresar tiempo: Projekt musíme odevzdat začátkem/koncem příštího týdne.
  • después de algunos verbos y adjetivos: zabývat se, trpět, být známý, projevovat se, být (sobre todo en un texto especializado)
    En la expresión být + profesión también es posible utilizar el verbo být + nominativo: Byla jsem učitelka. Esta manera de expresarlo es menos formal.
    být spokojený s, být známý
  • después de algunos verbos y adjetivos con la preposición s/se
    chodit s, mít svatbu s, rozcházet se/rozejít se s, rozvádět se/rozvést se s, seznamovat se/seznámit se s, scházet se/sejít se s, souhlasit s
  • después de preposiciones mezi, nad, pod, před, s/se, za

Las preposiciones nad, pod, před, za y mezi también se utilizan con acusativo.

Fíjate en el uso del instrumental en un texto especializado:
Pohmatem doplňujeme vizuální nálezy.
Nemocného je nutné vybavit propouštěcí zprávou.
Změny mohou být podkladem pro další léčbu.
Aortální stenóza je chlopenní vadou. Roztroušená skleróza je chorobou, která postihuje muže i ženy.
Nemoc se projevuje dušností.
Pacientka trpí častými migrénami.
Stenózu řešíme chirurgicky náhradou aortální chlopně protézou.
Pacient nesouhlasí s navrhovanou léčbou.
Zvracení vzniká podrážděním centra pro zvracení v prodloužené míše.

Instrumental singular

Se encuentra aquí.

Instrumental plural

Se encuentra aquí.

Declinación irregular en plural

Algunos sustantivos tienen formas irregulares en plural:

  • los monosílabos cambian la raíz -ů- en -o-: dům → domy, stůl → stoly
  • las terminaciones -ec, -ek, -en normalmente suprimen la -e- en los otros casos: dárek → dárky, den → dny, týden → týdny, loket → lokty, nehet → nehty, cizinec → cizinci, palec → palce, bratranec → bratranci
  • algunos sustantivos cambian la raíz: přítel → přátele, ruka → ruce, kuře → kuřata, rajče → rajčata, varle → varlata
  • el sustantivo člověk en plural tiene la forma lidi
  • algunos sustantivos en plural no solo cambian la raíz, sino también el género: dítě (N)děti (F), oko (N)oči (F), ucho (N)uši (F)

Los órganos pares del cuerpo (ruce, nohy, oči, uši, ramena, kolena) en plural tienen la llamada declinación dual (más sobre la declinación de las partes del cuerpo aquí).

Arriba