Saltar menú

Grammar

Pronombres

Pronombres personales

Los pronombres personales tienen tres tipos de formas en todos los casos, excepto en el nominativo:

  • formas cortas que no se pueden utilizar después de preposición
  • formas después de una preposición
  • formas acentuadas que se utilizan al principio y al final de la oración

Declinación de las formas cortas de los pronombres personales

caso formas de los pronombres
singular plural
1. nominativo ty on, ono ona my vy oni
2. genitivo ho nás vás jich
3. dativo mi/mně ti mu nám vám jim
4. acusativo ho ji nás vás je
6. locativo mně tobě něm nás vás nich
7. instrumental mnou tebou jím námi vámi jimi

Más sobre la diferencia entre el tratamiento formal (uso del pronombre personal vy, vykáním) y el tratamiento informal (uso del pronombre ty, tykáním) disponible aquí.

Declinación de los pronombres personales después de preposición y de sus formas acentuadas

caso tipos de pronombres formas de los pronombres
singular plural
1. nominativo ty on, ono ona my vy oni
2. genitivo formas después de una preposición tebe něho/něj nás vás nich
formas acentuadas tebe jeho nás vás jich
3. dativo formas después de una preposición mně tobě němu nám vám nim
formas acentuadas mně tobě němu nám vám nim
4. acusativo formas después de una preposición tebe něho/něj ni nás vás
formas acentuadas tebe jeho/jej ji nás vás je
6. locativo formas después de una preposición mně tobě něm nás vás nich
7. instrumental formas después de una preposición mnou tebou ním námi vámi nimi
formas acentuadas mnou tebou jím námi vámi jimi

Pronombre reflexivo se

Este pronombre se utiliza cuando el sujeto y el objeto son idénticos. No tiene forma de nominativo y se utiliza para todas las personas en ambos números.

Declinación del pronombre posesivo se

1. nominativo -
2. genitivo sebe
3. dativo sobě, si
4. acusativo sebe, se
5. vocativo -
6. locativo sobě
7. instrumental sebou

Ejemplos: Mluví jenom o sobě. Co si vezmeš večer na sebe? Koupím si kávu s sebou, nemám čas sedět v kavárně.

Las formas cortas de se y si también son componentes de los verbos reflexivos: Posaď se. Sedni si. Učím se česky. Ráno se oblékám. Oblékám si kalhoty a tričko.

Pronombres interrogativos

Declinación de los pronombres interrogativos kdo, co

1. nominativo kdo co
2. genitivo koho čeho
3. dativo komu čemu
4. acusativo koho co
5. vocativo - -
6. locativo kom čem
7. instrumental kým čím

Fíjate que en las preguntas la preposición se coloca delante del pronombre interrogativo, por ejemplo: Na koho čekáš? O kom mluvíš? S kým jdeš do kina?

Pronombres indefinidos

Los pronombres indefinidos se derivan, la mayoría de veces, de los pronombres interrogativos: kdo → někdo, co → něco, který → některý, čí → něčí, jaký → nějaký. Se añaden diferentes prefijos a los pronombres interrogativos (ně-, lec-, leda-, kde-, málo-, etc.) y partículas (-si, -koli, etc.), como někdo, kdosi, čísi, jakýsi, leckdo, ledaco, kdokoli, málokdo, kdekdo. Como pronombres indefinidos también se adscriben los pronombres každý, všechen (všichni), týž y sám, samý.

Declinación de los pronombres indefinidos někdo, něco

Los pronombres indefinidos někdo, něco se declinan igual que los pronombres interrogativos kdo, co:

1. nominativo někdo něco
2. genitivo někoho něčeho
3. dativo někomu něčemu
4. acusativo někoho něco
5. vocativo někdo něco
6. locativo o někom o něčem
7. instrumental někým něčím

Declinación de los pronombres indefinidos některý, nějaký y něčí

Los pronombres některý y nějaký se declinan como el adjetivo nový. El pronombre něčí se declina como el adjetivo moderní.

singular plural
1. nominativo Ma
Mi
F
N
některý, něčí, nějaký
některý, něčí, nějaký
některá, něčí, nějaká
některé, něčí, nějaké
někteří, něčí, nějací
některé, něčí, nějaké
některé, něčí, nějaké
některá, něčí, nějaká
2. genitivo Ma
Mi
F
N
některého, něčího, nějakého
některého, něčího, nějakého
některé, něčí, nějaké
některého, něčího, nějakého
některých, něčích, nějakých
některých, něčích, nějakých
některých, něčích, nějakých
některých, něčích, nějakých
3. dativo Ma
Mi
F
N
některému, něčímu, nějakému
některému, něčímu, nějakému
některé, něčí, nějaké
některému, něčímu, nějakému
některým, něčím, nějakým
některým, něčím, nějakým
některým, něčím, nějakým
některým, něčím, nějakým
4. acusativo Ma
Mi
F
N
některého, něčího, nějakého
některý, něčí, nějaký
některou, něčí, nějakou
některé, něčí, nějaké
některé, něčí, nějaké
některé, něčí, nějaké
některé, něčí, nějaké
některá, něčí, nějaká
5. vocativo Ma
F
některý, něčí, nějaký
některá, něčí, nějaká
některé, nějaké
některé, nějaké
6. locativo Ma
Mi
F
N
(o) některém, (o) něčím, (o) nějakém
(o) některém, (o) něčím, (o) nějakém
(o) některé, (o) něčí, (o) nějaké
(o) některém, (o) něčím, (o) nějakém
(o) některých, (o) něčích, (o) nějakých
(o) některých, (o) něčích, (o) nějakých
(o) některých, (o) něčích, (o) nějakých
(o) některých, (o) něčích, (o) nějakých
7. instrumental Ma
Mi
F
N
některým, něčím, nějakým
některým, něčím, nějakým
některou, něčí, nějakou
některým, něčím, nějakým
některými, něčími, nějakými
některými, něčími, nějakými
některými, něčími, nějakými
některými, něčími, nějakými

Pronombres všechno, všichni, všechny, všechna y každý

El pronombre všechno (forma sing. nomin.) se encuentra en la frase individualmente:

Las formas en plural (všichni, všechny, všechna) se unen con un sustantivo en plural:

Declinación del pronombre všechno

1. nominativo všechno
2. genitivo všeho
3. dativo všemu
4. acusativo všechno
5. vocativo všechno
6. locativo (o) všem
7. instrumental vším

Declinación de los pronombres všichni, všechny, všechna

Ma Mi F N
1. nominativo všichni všechny všechny všechna
2. genitivo všech
3. dativo všem
4. acusativo všechny všechny všechna
5. vocativo všechny všechny všechna
6. locativo (o) všech
7. instrumental všemi

Declinación del pronombre každý

El pronombre každý se une con un sustantivo en singular: každý student, každý stůl, každá studentka, každé dítě. Se declina como el adjetivo duro nový. Las formas del plural se utilizan con nombres en plural (každé Vánoce, o každých Vánocích, před každými narozeninami).

Ma Mi F N
1. nominativo každý každá každé
2. genitivo každého každé každého
3. dativo každému každé každému
4. acusativo každého každý každou každé
5. vocativo každý každá každé
6. locativo (o) každém (o) každé (o) každém
7. instrumental každým každou každým

Pronombres negativos

Los pronombres negativos son derivados, la mayoría de veces, de los pronombres interrogativos:
kdo → nikdo, co → nic, čí → ničí

El pronombre který y jaký tienen su homólogo negativo nepravidelný: žádný.

Declinación de los pronombres negativos nikdo, nic

Los pronombres negativos nikdo, nic se declinan igual que los pronombres interrogativos kdo, co:

1. nominativo nikdo nic
2. genitivo nikoho ničeho
3. dativo nikomu ničemu
4. acusativo nikoho nic
5. vocativo nikdo nic
6. locativo o nikom o ničem
7. instrumental nikým ničím

Declinación de los pronombres negativos ničí y žádný

Declinación del pronombre ničí
singular plural
1. nominativo Ma
Mi
F
N
ničí
ničí
ničí
ničí
ničí
ničí
ničí
ničí
2. genitivo Ma
Mi
F
N
ničího
ničího
ničí
ničího
ničích
ničích
ničích
ničích
3. dativo Ma
Mi
F
N
ničímu
ničímu
ničí
ničímu
ničím
ničím
ničím
ničím
4. acusativo Ma
Mi
F
N
ničího
ničí
ničí
ničí
ničí
ničí
ničí
ničí
5. vocativo Ma
F
ničí
ničí
ničí
ničí
6. locativo Ma
Mi
F
N
(o) ničím
(o) ničím
(o) ničí
(o) ničím
(o) ničích
(o) ničích
(o) ničích
(o) ničích
7. instrumental Ma
Mi
F
N
ničím
ničím
ničí
ničím
ničími
ničími
ničími
ničími
Declinación del pronombre žádný
singular plural
1. nominativo Ma
Mi
F
N
žádný
žádný
žádná
žádné
žádní
žádné
žádné
žádná
2. genitivo Ma
Mi
F
N
žádného
žádného
žádné
žádného
žádných
žádných
žádných
žádných
3. dativo Ma
Mi
F
N
žádnému
žádnému
žádné
žádnému
žádným
žádným
žádným
žádným
4. acusativo Ma
Mi
F
N
žádného
žádný
žádnou
žádné
žádné
žádné
žádné
žádná
5. vocativo Ma
F
žádný
žádná
žádné
žádné
6. locativo Ma
Mi
F
N
(o) žádném
(o) žádném
(o) žádné
(o) žádném
(o) žádných
(o) žádných
(o) žádných
(o) žádných
7. instrumental Ma
Mi
F
N
žádným
žádným
žádnou
žádným
žádnými
žádnými
žádnými
žádnými

El pronombre negativo en la oración se une con la forma negativa del verbo:
Nikdo dneska nehraje fotbal.
Nic mě teď nebolí.
Neznám tady žádného lékaře.

En checo es posible que en la oración haya más de una palabra de negación (pronombres, adverbios, verbos). El significado de la oración sigue siendo de negación:
Nikdo nic neví.
Nikdo se nikdy o nic nezajímal.

Pronombres demostrativos

Pronombres demostrativos ten, ta, to y su declinación – checo formal (checo hablado corrientemente)

género ten, ta, to
singular plural
1. nominativo Ma
Mi
F
N
ten
ten
ta
to
ti (ty)
ty
ty
ta (ty)
2. genitivo Ma
Mi
F
N
toho
toho
té (tý)
toho
těch
těch
těch
těch
3. dativo Ma
Mi
F
N
tomu
tomu
té (tý)
tomu
těm
těm
těm
těm
4. acusativo Ma
Mi
F
N
toho
ten
tu
to
ty
ty
ty
ta (ty)
5. vocativo Ma
F
-
-
-
-
6. locativo Ma
Mi
F
N
tom
tom
té (tý)
tom
těch
těch
těch
těch
7. instrumental Ma
Mi
F
N
tím
tím
tou
tím
těmi (těma)
těmi (těma)
těmi (těma)
těmi (těma)

Al igual que ten, ta, to, los pronombres tento, tato, toto y tenhle, tahle, tohle también se declinan así.

Pronombres posesivos

Declinación de los pronombres posesivos můj, moje – checo formal (checo hablado corrientemente)

género můj, moje
singular plural
1. nominativo Ma
Mi
F
N
můj
můj
moje/má
moje/mé (mý)
moji/mí (mý)
moje/mé (mý)
moje/mé (mý)
moje/má (mý)
2. genitivo Ma
Mi
F
N
mého (mýho)
mého (mýho)
mojí/mé (mý)
mého (mýho)
mých (mejch)
mých (mejch)
mých (mejch)
mých (mejch)
3. dativo Ma
Mi
F
N
mému (mýmu)
mému (mýmu)
mojí/mé (mý)
mému (mýmu)
mým (mejm)
mým (mejm)
mým (mejm)
mým (mejm)
4. acusativo Ma
Mi
F
N
mého (mýho)
můj
moji/mou
moje/mé (mý)
moje/mé (mý)
moje/mé (mý)
moje/mé (mý)
moje/má (mý)
5. vocativo Ma
F
můj
moje/má
moji/mí (mý)
moje/mé (mý)
6. locativo Ma
Mi
F
N
mém (mým)
mém (mým)
mojí/mé (mý)
mém (mým)
mých (mejch)
mých (mejch)
mých (mejch)
mých (mejch)
7. instrumental Ma
Mi
F
N
mým
mým
mojí/mou
mým
mými (mejma)
mými (mejma)
mými (mejma)
mými (mejma)

Atención: El pronombre posesivo no depende del género de la persona que habla, sino del género del sustantivo con el que se relaciona. Compara:
Una mujer dice: To je můj bratr. To je moje sestra. To je moje auto.
Un hombre dice: To je můj bratr. To je moje sestra. To je moje auto.

Declinación de todos los pronombres posesivos

Al igual que můj, moje, la mayoría de las formas y de los pronombres tvůj, svůj, náš y váš se declinan así. En las formas tv-, sv-, naš-, vaš- añadimos las terminaciones sin la m- (por ejemplo m-ého > tv-ého, sv-ého, naš-eho, vaš-eho). Los pronombres můj, tvůj, svůj también tienen sus formas cortas literarias en femenino y en neutro (por ejemplo má, mé, tvá, tvé, svá, své), que se declinan como nový. El pronombre její se declina como moderní. Los pronombres posesivos jeho, jejich no se declinan.

Declinación de los pronombres posesivos en singular

Ma Mi F N
1. nominativo můj má/moje mé/moje
2. genitivo mého mé/ mojí mého
3. dativo mému mé/mojí mému
4. acusativo mého můj mou/moji mé/moje
5. vocativo můj má/moje mé/moje
6. locativo (o) mém (o) mé/mojí (o) mém
7. instrumental mým mou/mojí mým
Ma Mi F N
1. nominativo tvůj tvá/tvoje tvé/tvoje
2. genitivo tvého tvé/tvojí tvého
3. dativo tvému tvé/tvojí tvému
4. acusativo tvého tvůj tvou/tvoji tvé/tvoje
5. vocativo tvůj tvá/tvoje tvé/tvoje
6. locativo (o) tvém (o) tvé/tvojí (o) tvém
7. instrumental tvým tvou/tvojí tvým
Ma Mi F N
1. nominativo její její její
2. genitivo jejího její jejího
3. dativo jejímu její jejímu
4. acusativo jejího její její její
5. vocativo její její její
6. locativo (o) jejím (o) její (o) jejím
7. instrumental jejím její jejím
Ma Mi F N
1. nominativo náš, váš naše, vaše naše, vaše
2. genitivo našeho, vašeho naší, vaší našeho, vašeho
3. dativo našemu, vašemu naší, vaší našemu, vašemu
4. acusativo našeho, vašeho náš, váš naši, vaši naše, vaše
5. vocativo náš, váš naše, vaše naše, vaše
6. locativo (o) našem, vašem (o) naší, vaší (o) našem, vašem
7. instrumental naším, vaším naší, vaší naším, vaším

Los pronombres posesivos de la 3ª persona del singular de género masculino y neutro (jeho) y el pronombre posesivo de la 3ª persona del plural (jejich) no se declinan. Solo se declina el pronombre posesivo de la 3ª persona del singular de género femenino (její).

Declinación de los pronombres posesivos en plural

Ma Mi F N
1. nominativo mí/moji mé/moje mé/moje má/moje
2. genitivo mých
3. dativo mým
4. acusativo mé/moje mé/moje má/moje
5. vocativo mí/moji mé/moje mé/moje má/moje
6. locativo (o) mých
7. instrumental mými
Ma Mi F N
1. nominativo tví/tvoji tvé/tvoje tvé/tvoje tvá/tvoje
2. genitivo tvých
3. dativo tvým
4. acusativo tvé/tvoje tvé/tvoje tvá/tvoje
5. vocativo tví/tvoji tvé/tvoje tvé/tvoje tvá/tvoje
6. locativo (o) tvých
7. instrumental (o) tvých
Ma Mi F N
1. nominativo její její její
2. genitivo jejích
3. dativo jejím
4. acusativo její
5. vocativo její
6. locativo (o) jejích
7. instrumental jejími
Ma Mi F N
1. nominativo naši, vaši naše, vaše naše, vaše naše, vaše
2. genitivo našich, vašich
3. dativo našim, vašim
4. acusativo naše, vaše naše, vaše naše, vaše
5. vocativo naši, vaši naše, vaše naše, vaše naše, vaše
6. locativo (o) našich, vašich
7. instrumental našimi, vašimi

Pronombre svůj

El pronombre svůj se utiliza en lugar de los pronombres můj, tvůj, jeho, její, jejich, siempre que el objeto poseído o la persona pertenezca a la persona expresada en el sujeto de la oración:
Napsal jsem si svoje nové telefonní číslo do diáře. (já + moje → svoje)
Pacient si může přinést do nemocnice svůj mobil. (on + jeho → svůj)

singular plural
1. nominativo Ma
Mi
F
N
svůj
svůj
svoje
svoje
svoji
svoje
svoje
svoje
2. genitivo Ma
Mi
F
N
svého
svého
svojí
svého
svých
svých
svých
svých
3. dativo Ma
Mi
F
N
svému
svému
svojí
svému
svým
svým
svým
svým
4. acusativo Ma
Mi
F
N
svého
svůj
svoji
svoje
svoje
svoje
svoje
svoje
5. vocativo Ma
F
svůj
svoje
svoji
svoje
6. locativo Ma
Mi
F
N
(o) svém
(o) svém
(o) svojí
(o) svém
(o) svých
(o) svých
(o) svých
(o) svých
7. instrumental Ma
Mi
F
N
svým
svým
svojí
svým
svými
svými
svými
svými

Pronombres relativos

Unen de igual forma que las conjunciones y las oraciones relativas de adverbio en una oración compuesta. Entre los pronombres relativos encontramos los pronombres kdo, co, který, jaký, čí, jenž.

Las oraciones subordinadas que se enlazan con pronombres relativos se llaman oraciones de relativo (Lékař, který operuje srdce, se nazývá kardiochirurg. Navštívil místo, kde se narodil.) Más sobre las oraciones de relativo aquí.

El pronombre který se declina según el adjetivo nový (který - nový, kterého - nového, s kterými - s novými).

singular plural
Ma Mi F N Ma Mi F N
1. nominativo který který která které kteří které které která
2. genitivo kterého které kterého kterých
3. dativo kterému které kterému kterým
4. acusativo kterého který kterou které které které která
6. locativo kterém které kterém kterých
7. instrumental kterým kterou kterým kterými

El pronombre jenž tiene el mismo significado que el pronombre který. Es el único pronombre relativo que no es al mismo tiempo un pronombre interrogativo. Se utiliza con menos frecuencia, aparece sobre todo en textos académicos y literarios que contienen una mayor cantidad de oraciones de atributo (especialmente, para no tener que repetir las formas del pronombre který).

singular plural
Ma Mi F N Ma Mi F N
1. nominativo jenž jenž jež jež již jež jež jež
2. genitivo jehož jíž jehož jichž
3. dativo jemuž jíž jemuž jimž
4. acusativo jehož, jejž jejž již jež jež
6. locativo (o) němž (o) níž (o) němž nichž
7. instrumental jímž jíž jímž jimiž

Después de las preposiciones al principio del pronombre jenž se añade la letra n-: pro niž, vedle nichž.

Arriba