Preskočiť menu

Grammar

Súvetie

Súvetie je tesné spojenie dvoch aj viacerých viet do vyššieho vetného, významovo gramatického celku; tento celok je ohraničený tiež zvukovo (melódiou) a graficky.

Priraďovacie súvetie

Priraďovacie súvetie obsahuje najmenej dve hlavné vety (gramaticky na sebe nezávisia; na počte vedľajších viet nezáleží), pričom vety sú buď spojené priraďovacími spojkami, alebo sú k sebe priradené bez spojok.

Významové pomery medzi hlavnými vetami

  1. zlučovacie súvetie
    • vety sú iba priradené, obsahy výpovedí sú rovnocenné: Byl hezký letní den, svítilo slunce a obloha byla bez mraků.
    • a, i, ani, nebo, či
    • jednak-jednak, jak-tak, hned-hned
  2. stupňovacie súvetie
    • obsah druhej vety má väčšiu váhu než obsah prvej vety: Byl nejen dobrý lékař, ale byl i vynikající hudebník.
    • ba, dokonce, ba dokonce, ba i, ale i
    • nejen-ale, nejen-nýbrž i
  3. odporovacie súvetie
    • obsah druhej vety popiera obsah prvej vety, je s ním v nesúlade alebo ho obmedzuje: Nemohl jsem sice jít do divadla, ale poslouchal jsem operu na CD.
    • ale, avšak, však, nýbrž, nicméně
    • sice-ale
  4. vylučovacie súvetie
    • obsahy viet nemôžu platiť súčasne; platí ktorákoľvek, ale vždy len jedna z nich: Buď půjde na operaci, nebo zemře.
    • nebo, anebo
    • buď-buď, buď-nebo
  5. dôvodové súvetie (príčinné)
    • druhá veta prináša informáciu dôležitú pre pochopenie obsahu prvej vety: Museli prodat dům, neboť měli velké dluhy.
    • neboť, vždyť, totiž
  6. dôsledkové súvetie
    • pomer medzi vetami, z ktorých druhá obsahovo vyplýva z prvej: Měli velké dluhy, a proto museli prodat dům.
    • proto, a proto, tedy, tudíž, tak, a tak
  7. vysvetľovacie súvetie
    • druhá veta je vysvetlením prvej vety: Onemocněl cukrovkou stejně jako jeho otec; je to totiž dědičná choroba.
    • tj., a to, totiž, vždyť, však, to

Podraďovacie súvetie

Podraďovacie súvetie obsahuje jednu hlavnú vetu a jednu alebo viac vedľajších viet. Vedľajšia veta rozvíja niektorý vetný člen (podmet, prísudok...) z hlavnej vety. Vedľajšie vety sú spojkové (pripojené spojkou) alebo vzťažné (pripojené vzťažným zámenom). Rozlišujeme vedľajšie vety podmetové, prísudkové, predmetové, prívlastkové a príslovkové (miestne, časové, spôsobové, príčinné, účelové, podmienkové, doplnkové, prípustkové).

Vedľajšia veta predmetová

Vyjadruje predmet riadiacej vety. Závisí na slovese riadiacej vety (alebo na prídavnom mene). Najčastejšie býva uvedená spojkami (že, aby, jak, když), zámenami (kdo, co, jaký, který...), príslovkami (kde, kam, odkud...).

Vedľajšie vety predmetové sú často závislé na slovesách s významom rozprávania, myslenia a vnímania: říct, vypravovat, myslet, pamatovat si, zapomenout, přát si….

Príklady:
Moje sestra se bojí, že lékař přijede příliš pozdě.
Chceme, aby nám někdo poradil.
Nesnáším, když kolega přijde pozdě do práce.
Vypravovali, jak trávili dovolenou.
Nepamatuju si, kdo to říkal.
Nevěděl, co má dělat.
Zapomněli, kde zaparkovali auto.
Ještě nevíme, jaká léčba bude zvolena.
Ptal se, jestli máme čas.
Říkal, že nemá čas.
Vím, odkud se dováží ten přípravek.

Vedľajšia veta predmetová vyjadruje predmet riadiacej vety. Napríklad: Chceme radu. → Chceme, aby nám někdo poradil.

Vedľajšie vety predmetové sa používajú na vyjadrenie nepriamej reči:

Priama reč Nepriama reč
Priama reč niečo oznamuje:
Lékař řekl: “Budete muset jít na operaci.“
Nepriama reč začína spojkou že:
„Lékař mi oznámil, že budu muset jít na operaci.“
Priama reč niečo prikazuje, je to rozkaz:
Nutriční specialistka mi řekla: “Nejezte tučná jídla!“
Nepriama reč začína:
  1. abych, abys… (aby + podmieňovací spôsob)
  2. že mám/nemám + neurčitok
Řekla mi, abych nejedla tučná jídla. Nutriční specialistka mi řekla, ať nejím tučná jídla.
Nutriční specialistka mi řekla, že nemám jíst tučná jídla.
Priama reč je otázka:
Bratr se zeptal: „Přijdeš zítra?“
Zeptal jsem se lékaře: “Kdy mám přijít na kontrolu?“
Nepriama reč začína
  1. jestli,
  2. kdy, kde, proč…
Bratr se zeptal, jestli zítra přijdu.
Zeptal jsem se lékaře, kdy mám přijít na kontrolu.

Pozor:
Pri zmene priamej reči na nepriamu sa zvyčajne zmení osoba.
Slovesný čas sa v nepriamej reči nemení.

Vedľajšia veta príslovková príčinná a dôvodová

Vyjadrujú príčinu (dôvod) nadradenej vety. Bývajú pripojené spojkami že, protože, poněvadž, jelikož.

Príklad: Musel jít k zubaři, protože ho bolel zub. Pacienta museli okamžitě operovat proto, že se jeho zdravotní stav zhoršil.

Vedľajšia veta príslovková časová

Časové vety odpovedajú na otázku Kdy? a môžu ich uvádzať nasledujúce spojovacie výrazy: když, až, než, jakmile, zatímco, kdykoli(v), dokud/dokud ne.

Ďalšími spojovacími výrazmi, nie tak častými, sú: mezitímco, sotva, sotvaže, co, jen co, jak, hned jak, kdy, pokud.

Medzi hlavnou (= nezávislou) a vedľajšou príslovkovou časovou (= závislou) vetou vždy píšeme čiarku.

Když Když (= keď) je najčastejšou spojkou v časových vetách. Když jsem byl nemocný, nemohl jsem pracovat.
(= až) Až budu mít čas, přijdu.
Než Než (= než) Než zrekonstruují chirurgické oddělení, pacienti budou jezdit do krajského města.
Jakmile Jakmile (= len čo) Jakmile přišla lékařka, pozvali mě do ordinace.
Zatímco Zatímco (= kým) Zatímco jsem mluvil se zdravotní sestrou, lékař vyšetřil manželku.
Kdykoli (v) Kdykoli(v) (= kedykoľvek) Kdykoli si vezmu více než jednu tabletu proti bolesti, je mi špatně od žaludku.
Dokud / dokud ne Dokud/dokud ne (= kým/kým nie) Dokud budu nemocná, bude mě zastupovat kolegyně.
Dokud nebudu zdravá, bude mě zastupovat kolegyně.

Veta príslovková časová môže byť buď pred hlavnou vetou a začínať súvetie, alebo byť na druhom mieste:
Nemohl jsem pracovat, když jsem byl nemocný. (Když jsem byl nemocný, nemohl jsem pracovat.)
Přijdu, až budu mít čas. (Až budu mít čas, přijdu.)
Pacienti budou jezdit do krajské nemocnice, než bude zrekonstruováno chirurgické oddělení.
Pozvali mě do ordinace, jakmile přišla lékařka.
Lékař vyšetřil manželku, zatímco jsem mluvil se zdravotní sestrou.
Je mi špatně od žaludku, kdykoli si vezmu více než jednu tabletu proti bolesti.
Kolegyně mě bude zastupovat, dokud budu nemocná.
Kolegyně mě bude zastupovat, dokud nebudu zdravá.

Vedľajšia veta prívlastková

Vo vedľajších vetách je zámeno který rovnakého rodu ako to podstatné meno, na ktoré sa vzťahuje (pozri farby), a zároveň odráža väzbu slovesa alebo predložky vo vedľajšej vete (napríklad sloveso znát, ktoré sa spája s akuzatívom). Porovnajte:
To je student, kterého znám.
To je obchod, který znám.
To je škola, kterou znám.
To je kino, které znám.

Vzťažné vety s který po predložke a zložené vety

Vzťažné zámeno který spája dve vety a vyjadruje vzťah vedľajšej vety (tzn. vety, ktorá týmto zámenom začína) k niektorému členu nadradenej vety (je to väčšinou podstatné meno alebo zámeno). Skloňuje sa ako prídavné meno nový a vyjadruje rod, číslo a pád. Je vždy v rovnakom rode a čísle ako podstatné meno, na ktoré odkazuje. Vo vete má funkciu buď podmetu, alebo predmetu, to znamená, že tvorí vetnú dvojicu so slovesom.

  1. Vzťažné zámeno spája dve vety:
    Mám dům. Dům je velký a pohodlný. → Mám dům, který je velký a pohodlný.
    Lékařka vyšetřila pacientku. Pacientka byla přijata na oddělení večer. → Lékařka vyšetřila pacientku, která byla přijata na oddělení večer.
  2. Vzťažné zámeno po predložke:
    To je zdravotní sestra. Se zdravotní sestrou jsem mluvila o své nemoci. → To je zdravotní sestra, se kterou jsem mluvila o své nemoci.
  3. Vzťažné zámeno uvádza vloženú vetu:
    Bratrova manželka pracuje v nemocniční lékárně. Bratr manželku poznal na stáži ve Švédsku. → Bratrova manželka, kterou poznal na stáži ve Švédsku, pracuje v nemocniční lékárně.
Nahor